Poledne malátní
divoký kmín a býlí nečekaně
Vítr jako krepdešín hladí
lesklou kůži Těch vdov s pomerančovými rty
touhy v apexu a třesoucích se rukou
z rozepínaných košil příštích milenců.
Nosím ji na rukou tu vůni nošených podvazků
hárají s leskem v očích Polykám jejich krásu
a oblost jejich prsů a mokré okraje černého prádla.
Obejmi čirý vzduch
Všichni jsme šťastní svou nicotou
neboť tělo je opak prostoru
a uvnitř jen šedá samota a beztvaré nic
jen střeva plná plynu a skákavý puls
bezděčnosti a touhy imaginární intence.
Co ozáříš svým pohledem
zůstane dotčeno časem navždy.
Klenot klína Oblouk zad zpola eburový
hořké mandle rtů Tělesnost voní
kadidlem a zahradami za soumraku
když padají jablka a opojná vůně
přezrálých hrušek jde z jednoho bodu.
Skloň se ke mně pošeptám ti jméno
jsem vděčný za všechno
i za prázdnotu je- li Tobě blíž. |