Cesta k salaši. Přichází Autolycus, zpívá.
Kdy narcisky své krajky vyšpulí,
Hej hola! běhno za údolím,
Proč? pak zavoní to jarní sladkostí;
Neb rudá krev již vládne zimě blednoucí.
Bílé duchny bělí na plaňkách,
Hola hej! švitořiví ptáčci, ach, jak jen zpívají!
I můj shnilý vykotlaný zub se tetelí;
Jak pro máz piva - mok to královský.
I skřivan ta-tira-lyra trylkuje,
Hej hola! Hola hej! i drozd se sojkou vyzpěvuje,
To už jsou letní písně pro mě a pro mé tetky,
Když v senách tropíme své pletky.
A Road near the Shepherd's Cottage. Enter Autolycus, singing.
When daffodils begin to peer,
With heigh! The doxy over the dale,
Why, then comes in the sweet o' the year;
For the red blood reigns in the winter's pale.
The white sheet bleaching on the hedge,
With heigh! the sweet birds, O, how they sing!
Doth set my pugging tooth on edge;
For a quart of ale is a dish for a king.
The lark, that tirra-lyra chants,
With heigh! with heigh! the thrush and the jay,
Are summer songs for me and for my aunts,
While we lie tumbling in the hay. |