Zpověď ateistky
Jdeš mi na nervy
tím jak vypadáš
život z tebe udělal
člověka obecného,
neslaného, nemastného
lapáš po lásce jak po dechu
bývalých milenců
Nechci se chytat tvých stébel
protože s tebou v ničem nejedu
lámu ti je před očima
abys odplaval
po řece mých milosrdně nevyslovených vět
a konečně pochopil…
A když se to stane
pokaždé mi bolest srdce svírá,
nic špatnýho jsi neudělal
je to moje vina
Ale ty stejně přerazíš kruh
- po kolikáté už?
a vykroužíš další oko spirály
Tak drze až bereš mi dech
Jakoby ses nikdy nespálil
Že si tak věříš,
beru tě na milost
nikdy ti nepovím,
že mám tě dost -
že nesnesu tvé pohyby,
tvůj hlas a vtipy, tvoje pohledy,
tvůj smích a způsob, jakým dýcháš a mluvíš…
Dojímá mě, že to nevíš
Je to mé tajemství,
nevíra v tebe
schovaná v úsměvu,
který čteš jak písmo svaté
anděla spadlého z nebe.
Mylně.
Jsem zajatcem tvých dobrých víl
ale tebe v lásce nemám, kamaráde
s výjimkou těch vzácných chvil,
kdy ve mně probouzíš světici.
|