Ovečky
Pěkné to stádo, radost se dívat, jdou se sklopenou hlavou,
na noze kouli vláčící sice přetěžkou, ale pro ně malou,
občas i zabečí, když jim pasáčci předhodí kus zkaženého žrádla,
ach, kde je ta moudrost, která tu kdysi volně vládla.
Pasáčci jim úlisně za jejich krok z nedozírných výšin tleskají,
když ovečky vděčné z potlesku tak hlasitě mlaskají,
jak nádherná to hudba pro ty v nedozírných výšinách,
tam dole je hnus ,tak nechme ovce samotné ve studených nížinách.
Vzali jsme jim rozum, vzali jsme jim jejich identitu,
ať si nás některé klidně považují za banditu,
když některá z nich vybočí z dané řady,
my staneme se rádi jejímy neviditelnými vrahy.
Však stádo je silné a kusů máme stále dost,
nechť pěkně bečí a nezkoušejí více naší zlost,
my naše výšiny nikdy, ale nikdy dobrovolně neopustíme,
máme to tak navždy zařízené a taky se rádi mstíme.
Tak nechť ať i v budoucnu stádo oveček pěkně béká,
jsme to my pasáčci kdo tak rád jejich kůži svléká,
díky nim si můžem dlouze žít byť i nad poměry,
cože morálka, spravedlnost? běžte někam! my nevěříme na pověry.
|