| Televize je fajn, slíbí vám štěstí, pak vyjdete ven a na prvím rohu
dostanete přes hubu. Jako ten chlápek, co žvýkal bilý Orbitky. Třicko s
pruhama, trenky s kostkama, pivní břicho, žabí nohy a hlava bez ksichtu.
Stál tam před pokladnou a já čekal, ze každou chvílí vytáhne pistoli a
střelí se. Co jinýho clověku jako on zbývalo. Vytáhl stovku a nikoho
nezastřelil. Sbalil rohlíky s Majkou a šel asi někam chcípnout na stáří.
Bylo léto a město bylo prázdný až to přišlo smutný. Na rohu na jednom
starým, žlutým baráku visel seznam kokotů. Šel jsem se podívat, jak si
vedu. Byl jsem na dvaapadesátým místě. Docela slušný na kluka ze burákova někde na severu.
Mohl bych být kokot z povolání, platili by mě zatímco bych seděl s
nohama na stole, dělal kokotiny, říkal kokotiny a psal kokotiny. Nebylo
by to špatný.
Moje kokotství je hrubý, primitivní, vlezlý a ohraný, nic lepšího
nesvedu. Ale stačí to na krásný dvaapadesatý místo.
|
