...je nutno bez stínu iluze počítat s tím, že každý rytíř slova je zároveň jeho potencionálním vrahem, jelikož na každém možném horizontu poznání bývá jen život a smrt obojí jako jedno...
už v mládí měl jsi stovky let na hrobech tvých jen kýče svící
to vesmír kých teď po tisící mu zase cuká ret
a k sakru vím že rád bys sed si k ohňům našich dědů
však žijem teď a jsme jak led tak divní od pohledu
škoda ti kovat všivých mečů kordíků, šavlí, dýk
víš, už ti nikam neuteču a když tak za zánik
a když tak s křídly z peří hada neb básník je vrah slov
tradáááá...
a moc se neovládá když vykrádá si rov
|