být zapsán do věčnosti slov
která plynou jazykem prostřednictvím jazyka
je pro mě vyjádřením pestrosti citů
nálad a jejich proměn které se už po tisíce let
zas a znovu opakují
co jsem prožila
se událo v několika ulicích
za smradu kanálů,
v několika neurčitých budovách
nejraději na osamělých místech
ještě že i za přítomnosti slunce,
rozechvěle za svitu měsíce
pateticky oddaná všemu
co jde mimo mozek
vaše hlavy jsou hvězdy
které bych ráda probádala
ale většinou mě nedojímají
člověk je sám sobě složitým vesmírem
jeho myšlenky mizí v černé díře okamžiku
každý skrytý ve svém dole
každý komíhající se na své houpačce
stále opakovat
mějme se rádi
je dezerce od upřímnosti
i každá rostlina je solitér
na rozkvetlé louce
v poušti
|