Tak tady jsem, stojím před Tebou
a nechávám psát můj život Tvou rukou.
Oslepil jsi mé oči Tvým jedem
a já cítím, že Tvá duše je pokryta ledem.
Jen já stále tady jsem, před Tebou
a vytrácím potřebu být sama sebou.
Začínám být zmatená, ale Tvé temné oči se po mém těle plíží
a já Ti podléhám, protože mám strach, že jinak mi ublíží.
Stojím a v zajetí Tvém chci najít smysl svého bytí,
chci uchopit své sny, které se v mých představách tak neskutečně třpytí.
Ty tak bezcitně kradeš mé srdce a vytváříš smutek v mé duši,
ale já stále stojím, před Tebou a mé svědomí už něco tuší.
Cítím ve vzduchu, že tohle není láska,
protože s každým Tvým pohledem se na mé tváři objevuje vráska.
Už to nechci dělat, nechci trápit sama sebe,
protože mé představy o pravé lásce zmizely tak jako důvěra v Tebe.
Stojím stále před Tebou a postupně získávám sílu,
získávám zpět sama sebe a doufám, že najdu zbytek mého životního dílu.
Ukradl jsi mou lásku, chtěl jsi tím posílit sám sebe,
ale já se stanu silnější a budu šťastná, Tebe čeká peklo, ne nebe.
Tak tady jsem a stojím sama před sebou
a konečky prstů už mne z Tvého chladu nezebou.