Vražda nebo nehoda,
nebo hloupá náhoda.
Způsobů je více,
kdy dohoří jim svíce.
Píšu na památku těch,
co jim nečekaně došel dech.
A do nebe odletěli,
aniž by sami chtěli.
Z některých případů se hlava točí,
člověk se neubrání slzám v očích.
Rozum nechápe co se děje,
srdce se žalem chvěje.
Mladý pár se měl rád,
zabil je však kamarád.
Ubodal a zapálil jejich těla,
co se tak ráda měla.
Nehoda školního autobusu z Belgie,
byla nevýslovná tragédie.
Tolik dětí opustilo zem,
další si ponesou následky životem.
Má nálada byla ty dny tichá,
uctil jsem jejich památku minutou ticha.
Ale slovy se nedá vyjádřit,
jak s tím budou jejich rodiče žít.
Spolujezdec svěří život řidiči,
frajeří nebo má mozek slepičí.
Nohu z plynu nesundá,
ale zemřou oba dva.
Když se stane nevinnou obětí ,
dítě co potřebuje rodinné objetí.
Místo toho je zneužito,
a chladnokrevně zabito.
Rychlík Koménius,
měl před sebou cesty kus.
Do cíle však nedorazil,
do spadlého mostu vrazil.
Po tomto osmičkovém dnu,
osm lidí už nedosáhne svého snu.
Zranění a chlapec bez nohou,
slyší jen, inženýři za nic nemohou.
Ještě si dám malou práci,
říci, ať nepodceňujeme situaci.
Život a zdraví je jen jedno,
příjít oně můžem snadno.
Odešli, aniž by chtěli,
jejich blízcí už je víckrát neviděli.
Už jen přeji duším nevinných objetí,
ať najdou klid a do nebe doletí.
|