Kajmanovi
Nahoře nad Klamovkou z růžových nebes zimy na lotosovou půdu lesa dopadl čínský altán betonový soprán boha bezdomovec kontrabas
Dunivý, dutý, nasládlý dým
na škvárovém hřišti vzduch se krčí při zemi děti v korunách lezou po boltcích plíživé psí hroby pst! půda se budí a šustí
Palace Cinemas horror s vágusy ale smrt je líná válí se v křoví líže si srst a topí na líh
Poslepu pohledem rejnoka mapuju terénní nerovnosti smrt, srst, srnka, kurva! půda se pokouší vzpomenout kde jsem stál před chvílí - hromádka bělostných kostí a já jí chci pomoct na nohy
Postupuju systematicky každý krok se počítá zachytávám se mnemotechnických větví hlava nehlava, oko za oko jdu si za svým periferním viděním veverky vyšinutá z podoby lišky
Stromy se potí žhář si z nich sází plot a to je důvod k erekci viz terasovitý snář završený hranicí z českých ložnic
Při té představě srůstají víčka a oči zplynované blahem v jednotu měchýře a nesestouplé varle stoupá trávicím traktem na místo kyklopa-promítačky
Můj slepičí mozeček dostává zlomená křídla mysl jasná a přehledná zápletka jak kurník s výhledem na moře jako počitadlo, kde se místo perel suší moje zmoklá čakra
Nebe je opět rýžové a les jako hladina mohyla zdolána zezdola ve střeše altánu zeje hřejivá bezhlavá díra laskavá lebeční chyba
|