SMRAD

Seděla na lavičce v parku a choulila se do starého kabátu, který včera vyhrabala z kontejneru. Ten starý už strašně smrděl, a tak ho tam rovnou nechala a navlékla se do toho nově nalezeného. Byl jí sice velký a vypadala v něm směšně, ale alespoň nesmrděl. Zima a smrad byly dvě věci, které odmalička nenáviděla ze všeho nejvíc, a to že jí osud právě těchto dvou věcí nadělil poslední dobou nadmíru, považovala za největší nespravedlnost, jaká ji mohla potkat.

Napila se  krabicového vína, aby se trochu zahřála. Ještě nedávno nad lidmi kteří pili takové levné víno ohrnovala nos, a teď je za něj vděčná. Kromě ubožáků popíjejících víno z krabice také vždycky strašně nesnášela slova smrad a záchod. Zásadně vždy říkala zápach a toaleta. Pche, je to možný že  se kdysi zabývala takovými malichernosti? Teďka je její jedinou starostí aby smrděla co nejmíň, a o záchodu neřkuli toaletě si může nechat akorát tak zdát. Všude chtěj v podobných zařízeních zaplatit, a na to ona nemá. Má sotva tak na to krabicový víno. A tak chodí vylučovat do křoví, což je hlavně v zimě problém. Když si vyhrne kabát, tak jí táhne na ty nejchoulostivější části těla, a když ho nechá spuštěný, aby se chránila před mrazem, tak si ho zašpiní a musí pak shánět u kontejnerů nový. A přitom kolik kabátů kdysi sama odložila! Zásadně jen MADE IN ITALY, žádný čínský šunty jako dneska.

Přehrnula si vytahané cípy kabátu přes promrzlá kolena. Konec konců to, že je tak velký není marný, může se do něj pěkně zabalit, a díky dlouhým rukávům jí alespoň nemrznou ruce, protože rukavice jí ukradl nějaký zasraný bezdomovec.

Napila se vína a vzpomínala, kolik energie a času věnovala výběru dlaždic a kachlíků na svojí nádhernou toaletu ve svým nádherným bývalým bytě…Jaká to byla námaha sehnat tehdy bidet.  Musela ho extra objednat u zahraničního dovozce. A jak pečlivě vybírala ručníky, aby barevně ladily s obkladem, prosadila si i bombato a topení do podlahy, přestože máma remcala, že to stojí zbytečně moc peněz. Ale co, ona si na to vydělala, tak proč by si to nedopřála? Nikdo jí na to nepřidal ani korunu, a máma už vůbec ne.Ta měla vždycky do kapsy hluboko, a před každou výplatou chodila po baráku půjčovat si peníze. A svoji hubenou dceru brala s sebou jako vhodnou rekvizitu. „Potřebuju jen pár korun abych koupila holce alespoň mlíko,“ skuhrala vždy a strkala vzpírající se vyžle sousedkám před oči. Bylo veřejným tajemstvím, že kromě mlíka matka vyžlete kupovala vodku, kterou splachovala hořkost života rozvedené opuštěné ženy, kterou kromě manžela zklamal i syn, starší bratr vyžlete. Ale půjčené peníze vždy vracela, to zas jo, byla to v podstatě moc poctivá ženská, jen to všechno sama nějak nezvládala, a  tak se před každou výplatou obíhání sousedek s žádostí o půjčku pravidelně periodicky opakovalo.

A vyžle to nenávidělo, stydělo se, cítilo se hrozně ponížené, a v duchu si umiňovalo,  že až jednou vyroste a samo se stane matkou, nikdy nedopustí, aby její dítě muselo zažívat takové pokoření. A jak si umínila tak se také stalo. Jenže jak se jí za to dítě odměnilo? Sere teď v tý luxusní toaletě do přepychový mísy a zvrchu sere na to, že jeho matka chodí srát v parku do křoví a táhne jí přitom na místa, ze kterých se samo kdysi vyklubalo. Zasranej život…

Proboha jak to mluvím? zděsila se sama nad sebou, když si uvědomila jaké vulgarity blábolí. Ale pak jen mávla rukou. Stejně mě nikdo neslyší tak co. Žádné eticky vznešené spisovné slovo by nemohlo vyjádřit jak to je. Zase se napila vína. Bylo hnusný ale hřálo.

Potulovala se zásadně sama a dávala si zatracený pozor, aby se nesdružovala s ostatními bezdomovci. Oni ji za tu její povýšenost nenáviděli a jak mohli, tak jí udělali něco špatnýho. Když někde usnula, ukradli jí co se dalo – krabici se zbytkem vína (většinou ho ale dopila do poslední kapky), igelitku s pár proprietami sebranými z popelnic, šálu, nedávno ty rukavice….Jeden se jí dokonce pokusil znásilnit, ale když se probrala a zjistila co s ní dělá, chytila ho za sako a nepustila, protože k sexu měla vždy kladný postoj, takže nakonec z toho byla regulérní soulož a žádné znásilnění. Pak za ní chodil častěji a vždycky přinesl nějakou tu krabici s vínem, hned potom ho ale od sebe odehnala. Přece se nebude na ulici ukazovat s nějakým bezdomovcem.

Ostatním loudilům ale nikdy nedala, i když ji za to nabízeli leccos z pokladů sebraných v popelnicích, není přece žádná promiskuitní děvka a ví co je to věrnost. Nedala jim ani když vyhrožovali bitím,  nadávali a uráželi. Takový smradlavý ubohý trosky, ztroskotanci a nemakačenkové, který si uměj jen stěžovat na osud. Ona si nestěžovala, nepatřila k nim, byla si jistá, že její neutěšený stav je jen dočasný. Chudáka kluka prostě jen oblbla snacha, však on jednou prohlídne a uvědomí si, co všechno pro něj máma udělala. Uvědomí si to a přijde si pro ní a vezme jí k sobě do jejího bytu, který na něj kdysi v nějakém záchvatu velkorysosti nechala přepsat, aby nemusel platit vysokou dědickou daň v případě, že by se s ní něco stalo.. Jak by mohl zapomenout na to, jak se o něho starala, jak se snažila, aby měl vždy všechno po čem toužil, přestože od nich její muž odešel  a jako samoživitelka se starou matkou alkoholičkou na krku to neměla lehký. Vstávala brzo ráno, aby mu připravila svačinu do školy, když si ještě pozdě večer vzpomněl, že má chuť na palačinky, šla mu je udělat, přestože sotva stála na nohou, odříkala si kadeřníka, masáže, kosmetiku, jen aby měl kluk nové lepší lyže. K práci v kanceláři si přibrala druhý úvazek jako barmanka v nočním podniku, takže byla věčně nevyspalá, ale doma nic nechybělo, dokázalo to, aniž by si musela od někoho někdy půjčovat. Časem se tak vypracovala, že mohla začít dopřávat i sama sobě, i své matce, které mezitím už dávno odpustila to neutěšené dětství a nechtěné ponižování.Vším po čem jako malá holka marně toužila, teď zahrnovala své dítě. Na to se přece zapomenout nedá, vždyť on je to v podstatě hodný kluk, i když o něm lidé říkají že je to rozmazlený nevděčný smrad…

Cípy vytahaného kabátu se poodhrnuly a mráz jí od kolen začal pomalu stoupat po stehnech nahoru, jako ruka nenasytného milence. Prázdná krabice od levného kyselého vína jí vyklouzla z ruky a ona usnula.…