Aby se už na nic neptali a neprodleně vyrazili. Poté rázným krokem odešel. Oběma nadrotmistrům nezbylo nic jiného, než nastartovat vozidlo a vyjet z prostoru útvaru.
Vzali to po Dragounské směrem Na Chmelnici, poté V Řekách, Domažlické a pokračovali po silnici 22. Vyzkoušeli některé systémy vozidla – planetovou převodovku Praga Wilson a uzávěrku diferenciálu přední a zadní nápravy. Spojení se základnou zajišťovala multifunkční radiová stanice s dobrým dosahem na místo dojezdu. Cestou předjížděli skupinky cyklistů a míjeli opěšalé turisty.
Po necelé půlhodině jízdy odbočili vlevo na silnici 0222a, projeli Koutem na Šumavě a značně pomaleji projížděli mezi kukuřičnými poli a travnatými plochami po úzké štěrkované a asfaltové cestě.
Pojednou se přímo před transportérem jakoby mávnutím kouzelného proutku objevila postava zahalená v tmavém plášti, na hlavě kápí. Velitelsky pozvedla paži. Motor tatrovky škytl a utichl. Transportér nuceně zastavil uprostřed cesty.
„Krucinál,“ procedil mezi zuby řidič Žák, „co je to za strašidlo a odkud se vzalo?“
Než se oba vojáci vzpamatovali, postava mávla rukou směrem k nim a oblohou prolétl oslepující zelený blesk. Na chvíli krajinu pohltila černočerná tma, a když se rozjasnilo, nacházeli se někde jinde, na udusané hliněné planině, v dáli husté lesy. I počasí se změnilo, slunce pražilo z bezoblačné oblohy a vítr zdvíhal mračna prachu. Vysílací stanice pouze šuměla, modulace zmizela.
Oba se postavili, rozhlédli po okolí a užasli. Namísto zříceniny Rýzmberku nedaleko Kdyně spatřili zubem času nedotčený hrad v plné kráse, ozářený sálajícím sluncem. Žádné ruiny, na které byli oba přátelé zvyklí.
„To není možné!“ vykřikl užaslý Pánek a Žák mu svorně přizvukoval.
„Ale pánové, je to nejen možné, ale nadmíru reálné,“ ozval se jakýsi hlas od zadní části obrněného transportéru. Když se otočili, uzřeli k svému úžasu onu postavu v plášti s kápí.
Sundala pokrývku hlavy a vojáci spatřili mužský obličej s knírem, bradkou a uhlazenými tmavými vlasy, rozdělené uprostřed téměř neznatelnou pěšinkou, odhadovaný věk asi čtyřicet let.
„Kdo jste? A kde jsme se to ocitli?“ hlesl Jirka.
„Chcete toho najednou po mně moc,“ usmál se záhadný muž. „Je to na delší vysvětlování, což nevadí, času máme dost. Jsem někdo, kdo cestuje alternativními realitami vesmíru a má tu moc přemisťovat různé objekty včetně lidí v čase i prostoru. Ve vaší minulosti jsem si zahrál některé dějinné osobnosti. Jako zájemci o historii si snad pamatujete na řeckého divotvorce Apollonia z Tyany z doby před dvěma tisíci léty, nebo hraběte Saint Germaina z 18. století – chráněnce francouzského krále Ludvíka XV. Tyto postavy a ještě další jsem si s chutí zahrál v tomto materializovaném světě. Pocházím z vyšších sfér Všehomíra, řečeno současným jazykem – z duchovních dimenzí a bdím nad dodržováním záměrů tvůrce světů, dnes byste řekli vaším počítačovým jazykem, že jsem správcem stanoveného programu historického vývoje na planetě Zemi a dějinných událostí. Takže když v tomto „soukolí“ dojde k odchylkám v prostoročasu, je mou povinností provést patřičné korekce. Na práci v dané oblasti nejsem pochopitelně sám, je nás povícero.“
Vojáci seskočili z transportéru na udusanou zem a s úžasem naslouchali ohromujícím argumentům neznámého.
Když umlkl, odvážil se Pavel zeptat: „To znamená, že fungujete něco jako strážci času, jak jsem se dočetl v knize amerického spisovatele sci-fi Poula Andersona Strážci času, potažmo Stráž času, kde hlavním hrdinou časové patroly je Donald Emmert Everard, jenž s kolegy odstraňuje časové paradoxy, aby byla zachována správná dějinná kontinuita?“
„Mladíku, uhodil jste hřebíček na hlavičku, jak s oblibou, vy lidé, říkáte,“ spokojeně konstatoval muž. „Jen s tím rozdílem, že váš hrdina byl obyčejný člověk, který byl nucen k přemísťování v časoprostoru používat přístroje -´stroje času´, kdežto já a další ´strážci času´ používáme k tomuto účelu z lidského hlediska magické a mystické síly. Pro vás jsou to zázraky, ale buďte ujištěni, že v budoucnosti se k nim sami dopracujete. Předtím však projdete vývojem v mnohem dokonalejší bytosti na vyšší vibrační úrovni, kdy zvládnete nejen své emoce, ale dokážete měnit materiální schránky, tedy vlastní těla, teleportovat sebe i věci podle vašeho přání a budete schopni dalších netušených možností. Nevyprávím zde nic neskutečného, ale pouze reálné děje, jež jsou ´naprogramovány´ v dalším pokračování existence lidstva. Jedním z nich je bitva husitů s křižáky tady u Domažlic. Jirka si při studiu materiálů z tohoto střetnutí všiml nesrovnalosti, kdy žoldnéři začali prchat před českými bojovníky ještě dříve, než se objevili na dohled. Báseň Vavřince z Březové vkládá údaj o ďáblovi v patách a jakémsi zemětřasu.“
