Barva toho města byla podobna tobě bez šatů svítila červená ve tvářích a bílá na zádech jak pokreslená spreji mužských myšlenek jež jsou něco mezi vzkazy na veřejných toaletách a srdcem jimiž si něco snadno dokazujeme protože nejsou vidět nechám se vést dnem a večer se zastavím na straně 169 knížky se stránkami od čaje kterou kdosi napsal proto abychom odtrhli oči od ulic když v tramvaji měniče proudu bečí elektrické žalmy pantografy se natahují ke trolejím jako ruce z onoho světa a reostaty jimiž jsme zhasínáni se pohybují v kruzích které nikam nemizí tvým světlem bych namaloval čistotu dítěte i umírání neboť obojím jen začínáme i když se nám to po celý život snaží vzít ale ten kdo jednou otevřel dveře ví že jimi nic nekončí snad jen láska a její bolest je příčinou psů ale tím si nejsem jist i když v jejich očích vidívám ty tvé
|