,,Martin, pasa!“
Křičí na mě někdo. Snažím se zjistit kdo to je, nebo aspoň odkud to přichází.
Zvedám teda hlavu a koukám se kolem sebe. Jenže v tý chvíli se ode mě
začíná míč kutálet někam pryč. Už nemám, co bych přihrál. Míč se dokutálel ke
Dragošovi, co dneska hraje proti nám. Začínám se teda vracet do obrany. Ani tam
nevidím, jak to je daleko. Ale co v útoku bez míče? Tak běžím zpátky.
Cestou potkávám Radu. Radu hraje s náma. Proběhnu kolem něj. Radu toho moc
nenaběhá. Ale techniku má špičkovou. Dokáže podržet míč a přesně přihrát. Taky
vím, že drží dietu. Já dietu nedržím. Já běžím k naší brance a doufám, že
tam budu dřív než Dragoš. Dobíhám před branku a otáčím se. Musím si otřít pot
z očí, abych se dokázal zorientovat v tom, co děje. Dragoš už míč nemá.
Má ho Kaba. Kaba hraje s náma. Je mi trošku blbě a píchá mě v boku,
ale i tak se rozbíhám, jsme přece v útoku. Běžím a modlím se, abych se tam
k nim dostal dřív, než bude po všem. Kaba to přihrál Radovi a ten to drží.
Je tlustej, takže se mu nikdo nedostane na tělo. Nebo dostane, ale to je asi
tak všecko. Radu by snad dokázal mít na těle celý jejich družstvo a stejně by
ten míč nedal. Zase kolem něj probíhám. K jejich brance už to nemám
daleko. Snažím se uvolnit. Né, že by mě někdo hlídal, ale jen se snažím najít
místo, kde ještě nikdo není. Snad si mě pak Radu všimne a dá mi to. Teď, jak
jsem zvolnil, mě zase začlo píchat v boku. Radu to přihrál Janisovi. Janis
je, myslím, z Litvy. Dělá na Royal Mail. Jinak jsme tady všichni taxikáři.
Pořád se v tom autě sedět nedá, že jo? Dvakrát po sobě se nadechnu a pak
zakřičím:,,Janisi, here!“ Jenže Janis se rozhodnul, že to vypálí. Míč míjí
břevno branky o pár cenťáků. Chtěl bych mu něco říct, ale vím, že budu muset
běžet zpátky do obrany, takže nechi plýtvat energií. Zase míjím Radu.
V obraně už je Adri. A v bráně je pořád ještě Giorgio. Nedávno přijel
z Rumunska, kde dělal učitele. Prej za dvě stě liber měsíčně. Nic moc. Já
chtěl taky bejt učitel. Jenže to bylo ještě v době, kdy jsem nevěděl, co a
jak. Teď to vím a zase přeju bejt učitelem. Hlavně kvůli tý penzi. ,,Ajč!“ Něco
se za mnou děje. Otáčím se. Proti mě běží Dragoš a má míč! Kurva! Teď nebo
nikdy. Mírně se rozkročím a čekám, až ke mně přiběhne. Dragoš přibíhá, posune
si míč doprava a já na to nestíhám zareagovat. Teda já jo, ale moje tělo ne.
Teď ho mám někde za zádama. V týlu, jak se říká. Jenže jsem v klidu,
protože Giorgio učil v Rumunsku tělák. ,,Pula, Martin!“ Co se vztekaj? Já
jim přece říkal, že to hraju pro radost. A co hůř, Giorgio to pustil. Jenže je
to moje chyba, jak je tak poslouchám. Ale možná se pletu, protože rumunsky mi
to zatím moc nejde. Možná tak Urka! Dopředu! A ještě Napoi! Dozadu! Pomaličku
vyklusávám k půlce. Prohráváme jedna nula. Tam už na mě čeká Radu a začne
mi vysvětlovat, jak se nenechat objet. Nejradši
bych mu něco řek, ale už zase přecházíme do útoku a k jejich brance je to
čím dál tím víc dál. Hm. Zase se rozbíhám. Míč má totiž Kaba a von to vždycky
napálí k jejich rohu. No jasně, už tam je. A taky jejich obránce. Teď si
nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje. Dobíhám kousek od Kaby a volám na něj:,,
Pasa, Kaba, pasa!“ A Kaba mi to dává. Jsem z toho trošku šokovanej, ale
rychle se vzpamatuju a nastavím placírku, abych ten míč zbrzdil, aby se ode mě
jenom neodrazil. Teď mám míč na noze. A přede mnou je aspoň miliarda obránců. A
za nima je Ona. Branka. Mám to na noze. A už vím, co bude. Já totiž miluju
střílení. Já jsem strašně útočnej typ. Nikdy jsem nechápal, kde se to ve mně
vzalo. Ale je to tam. Veškerá únava je pryč. Naopak. Cejtím, jak mi celá pravá
noha přetejká energií. Máš nabito, křičí na mě podvěšek mozkový. Dělej, křičí
na mě moje ušlápnutý ego. ,,Pasa,“ křičí na mě někdo další. Jenže já se nechci
podívat kdo. Já to mám totiž na noze. A taky jim to tam pouštím! Mimo. V uších
mi pořád ještě bubnuje krev vzrušením. A to mě zachraňuje před tou rumunštinou,
která se na mě snáší. Otáčím se a běžím zpátky. Cestou míjím Radu. Nic neříká,
ale v jeho očích je to všechno: celá historie fotbalu. Všechna utkání, co
se kdy odehrála jsou v jeho očích. V jeho očích je napsaný, že jsem
to měl zahrát úplně jinak. Co asi vidí on v těch mejch vočích? Pot.
Dobíhám na naší půlku....je právě 19:27min, cca 19.min zápasu a Dragoš zase běží
mojím směrem....
|