|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
(noční Praha. Ve středu města se potkají dva přátelé,
Židé)
Kohn: Šalom Moše, hezký ohňostroj, že?
Levi: Šalom, příteli... co se oslavuje?
Kohn: Občanský nový rok. 1910.
Levi: 1910. Hmm... o kolik tisíciletí že jsou v počtech pozadu?
(smích)
Kohn: Nech toho prosím. To, že oni nás někdy ponižují, neznamená
že my se musíme chovat stejně.
Levi: Co je, jen jsem řekl vtip. Jsi poslední dobou nějaký vážný.
Kohn: Víš, že už dlouho nemívám ty své prorocké vize...
Levi: ...ty, co jsi měl jako malý kluk?
Kohn: Ano. Teď se mi vrátily. A byly dost hrozné.
Levi: Co v nich bylo? Nenapínej mě! Vrátilo se ti to
vidění obrácené svastiky?
Kohn: Nejen to. Nyní toho bylo víc.
Antisemitismus dosáhne obludných měřítek. Myslím, že
v Rakousku nebo v Německu, teď si nejsem jistý. Strůjci
toho zla budou mít teorie, že jsme něco méně než lidé.
Levi: Cože??
Kohn: Vyvodí z toho, že nemáme lidská práva a zotročí nás.
Budem pro ně celý život dřít, bez majetku, bez vyhlídek,
v hladu a bídě. Druhý Egypt, ale mnohem horší...
Levi: Nedá se to zastavit? Máme kontakty na cadiky, kabalisty...
Kohn: Ti druzí mají mágy. Také pracují na nadzemské rovině.
Kdyby zjistili, že nějaká síla je proti nim, zjistí
příčinu a udeří. Udeří vraždami ve fyzickém světě.
Levi: To se nedá vůbec nic dělat? Otroctví. Ponížení. Budou
nás moci zabít kdykoli budou chtít...
Kohn: Cože? Cože? Cos to naposledy říkal?
Levi: Že nás budou moci zabít kdykoli budou chtít.
Kohn: Jsi geniální, Moše! Mám práci, omluv mě.
(studovna. hoří sedm bílých svící. Stejní dva muži
sedí u stolu.)
Levi: Proč jsi mě pozval? Prý jsi na něco přišel.
Kohn: Víš, jak jsme se potkali u toho ohňostroje, říkal jsi
o tom že nás budou moct zabít. Je v tom zárodek řešení.
Levi: Řešení?
Kohn: Pokud nějaká mystická síla bude proti nim, budou po ní pátrat.
Ale pokud bude síla, která jim bude zdánlivě pomáhat,
přičtou ji na vrub svým příznivcům po celém světě.
Levi: Pomáhat??
Kohn: Trochu postrčíme jejich zlobu a nenávist. Místo aby nás
zotročili nás rovnou zabijí. Vyhladí, dá se říct.
Levi: To přece není žádné řešení!
Kohn: Vždyť tělo je jen oblek, Moše. Či dům, v němž na čas bydlíš.
Místo aby nám po generace vysávali energii nám vlastně
umožní elegantní útěk.
Levi: Útěk? Kam?
Kohn: Tohle jsou tajné Maharalovy zápisky. (vytahuje svitek)
Levi: Ukaž... jak je možné, že je máš u sebe ty?
Kohn: To není důležité. Podívej se sem. Tady je ta planeta.
Levi: Jiná dimenze. Mimoběžný prostor. Planeta exilu.
Kohn: Prozatím jsme ji nazvali "planeta Judea". Vtělíme se
do tamního života. Na dálku můžeme způsobit, že naši
nepřátelé válku prohrají.
Levi: Mladý Albert Stein - nebo jak se jmenuje - na něčem pracuje.
Musíme ho poté zhora chránit.
Kohn: No ano. Stejně tu už mnoho let koexistují dva paralelní světy
- náš a jejich. Takhle si nebudeme překážet.
Levi: Ale tato planeta má kolem roku 5760 projít přechodovým
obdobím... Křesťané mají v té době přelom tisíciletí...
Kohn: Pár nás tu zůstane. Přežijí ty hrůzy a budou to tu trochu
hlídat a pomáhat. Pak půjdou na Judeu a inkarnuje se
další směna. Postupně se sem budem na čas vracet všichni,
ale ne zaráz. Taková ambasáda na staré Zemi, tak to vidím.
Levi: To jsou velké věci. Snad se to povede, příteli.
|
|
|