Dnes jen jdu a nevím kam

stejně jako šel jsem včera

stále jednu cestu mám

však svých umření sterá. 

A vím, že již nedojdu  

až ve tvé písčiny, taji jak prach

a stín si nabírá podobu jezdcovu 

jež třetí je strach.

Poslyš, zlí psi štěkají

za ploty šediví březnový sníh

a zda mi dlaně okovají 

tebe směl jak handlíř dotýkat bych.

Slza ti ve tváři od zimy stojí 

to anděl padl nebo obloha 

v oči jež bolest mou pohledem zhojí

přece jsem miloval bez Boha.  

A nebyl to hřích nemíti čas 

v hladině být ryba druhé vody

pro vteřinu tu se narodím zas

po věky navrátím sebe v hroby.