Dnes jen jdu a nevím kam stejně jako šel jsem včera stále jednu cestu mám však svých umření sterá.
A vím, že již nedojdu až ve tvé písčiny, taji jak prach a stín si nabírá podobu jezdcovu jež třetí je strach.
Poslyš, zlí psi štěkají za ploty šediví březnový sníh a zda mi dlaně okovají tebe směl jak handlíř dotýkat bych.
Slza ti ve tváři od zimy stojí to anděl padl nebo obloha v oči jež bolest mou pohledem zhojí přece jsem miloval bez Boha.
A nebyl to hřích nemíti čas v hladině být ryba druhé vody pro vteřinu tu se narodím zas po věky navrátím sebe v hroby.
|