Tak jsem vzteky bez sebe, že dnes píšu do nebe. Zda se jim tam rozum ztrácí, či nevidí na svou práci.
Březen ke konci se chýlí, jaro mělo být už nějakou chvíli. Tři dny fouká vítr svěží, den na to si klidně zase sněží.
Obloha stále zatažená, jako by byla uražená. Nebo to taky vidím, že se slunce po zimě stydí.
Netoužím, aby tu byly Bahamy, nemíním pěstovat banány. Jen konec sněhu a studeného větru, mám dost nošení teplých svetrů.
Tak ať už nemáme červené tváře, spravte si tam nahoře kalendáře. Zimo táhni rychle k čertu, a jaro měj se pěkně k světu!
PS: Má stížnost nahoru kmitá, jako odpověď za dva dny přišla sněhová kalamita.
|