Pohlédl jsem na jistotu větru uviděl vše bez vláken a cest a zažil sen toho města z Lennonových zdí kde pod nebem s nápisy nechejte zpívat Mišíka dáváme psům své povely k tichu a v infernu rána pak blázen u mých nohou šeptal mantru ke všem mým podobám i za má nenarození a jiná převtělení zmizelá do zrcadel převlékacích kabinek než objala moji prázdnotu pak v účesu průvodčí tramvaje číslo 22 a v očích ze rzi se jakoby nezhaslo když poznala má ústa ta, která se pod jejich polibky pokaždé změnila na anděly a loučení s nimiž dosahujeme návratu i těl abych pochopil, že není třeba hledat ale být součástí nalézání že není co mít protože mám úplně všechno a není co ztratit neboť nic takového není krom sebe sama
|