9.7.1357: zdaleka ten nejšťastnější den pro Karlův most

Kdo by chtěl oslavit přesný moment založení Karlova mostu, musí si přivstat. Objevily se úvahy, že císař Karel IV. tak učinil 9. července 1357 těsně po půl šesté ráno, protože most v tu dobu dostal do vínku numerologicky silný základ pro šťastný osud.

Datum vytvořilo stoupající a klesající řadu lichých čísel 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 (hodina) 31 (minuty). Složeno do pyramidy to vyhlíží ještě efektněji:

                        9

7                7

5                                     5

       3                                 3

   1                                          1

Korunuje ji číslo 9, symbol dokonalosti a plnění plánů, číslo početí a tvoření. Sečteme-li všechna čísla dohromady, vyjde nám 41, přičemž 4 + 1 rovná se 5, číslo přinášející dobrý vliv planety Jupiter.

O tom, že se slavnost odehrála 9. července 1357, zanechal svědectví kronikář Karlovy doby Beneš Krabice z Weitmile. Hypotézu o hodině a minutě však dodal až v roce 1979 astronom a historik Zdeněk Horký, ale měl pro ni pádné argumenty – středověk si velmi potrpěl na horoskopy a Karel IV. nebyl zdaleka středověkou výjimkou.

Ideálním časem pro položení základního kamene se tak stala chvíle, kdy nad obzorem stály všechny tehdy známé planety včetně Marsu, který nad něj právě vycházel nejen jako symbol války, ale i velkých činů. Také postavení planet bylo slibné: do úplné konjunkce se dostal Saturn se Sluncem, takže sluneční nejvyšší dobro „spálilo“ největší zlo Saturnu a ponechalo z něj jen stálost, pevnost a dlouhověkost. Roli sehrál i ascendent chvíle spojený se souhvězdím Lva, od poloviny 13. století heraldického symbolu českých panovníků a astrologického patrona Prahy. Není se co divit, že 9. července 1357 středověcí astrologové shledávali za nejšťastnější den roku.

Můžeme věřit, že se Karel IV. snažil neponechat při stavbě mostu nic náhodě. Nebyl pro něj jen praktickým doplněním života města, ale byl také součástí plánované korunovační cesty českých panovníků, která měla ze staroměstské strany po mostě mířit na Pražský hrad.

Soudí se, že to byl dokonce sám Karel IV., kdo tu mostní trasu absolvoval jako první, ačkoliv o tom už nevěděl. Když koncem roku 1378 zemřel, smuteční průvod s jeho tělem zřejmě přecházel přes ještě nedostavěný most, tehdy známý jako Kamenný a až od roku 1870 právem Karlův.

Proč oblíben most přes řeku?

aby člověk měl blíž k člověku

město plné lákadel a nezbytných požitků

http://www.youtube.com/watch?v=lAVKL6SQNQc

Tara Busch — St. George

To si myslí kokety, že netřeba ochoty ohledat z rytíře Lochoty?
To pohrdnou i škunery i hotely
třeba pro rozmary Žumbery?
Mrákoty jsou jen z lakoty!!!! 

A taky proč se zabývat negativní energií nešikovně? Buďte v klidu jako provensálská pokladní

Zajímavosti z cesty pana Toma Vocelky: V supermarketu v provensálském městečku Saint Martin de Crau se schylovalo k zavírací hodině. Tmavovláska u pokladny brala do ruky s vláčnou obřadností každý kousek zboží a skenovala kódy nehledíc na dlouhou frontu. Přitom společensky konverzovala se zákazníkem.

„Tu by u nás vyhodili z práce po jednom dni,“ blesklo mi hlavou. A pak nastal zádrhel. Jednu z posledních věcí z přeplněného koše namarkovala špatně. Volala nadřízenou. Načež se stalo něco, co nás dva Čechy ve frontě nervově rozhodilo. Obě dámy se rozhodly, že všechno zboží přeskládají ze zákazníkových tašek zpátky do vozíku a vezmou to markování pěkně od začátku.

Vzápětí přišlo udivující poznání. Byli jsme jediní, kdo byl rozčilen a popuzen. Ostatní – místní obyvatelé, neboť Saint Martin není turistická lokalita – se ve frontě bavili a žertovali. Situace nás brzy donutila přijít na to, že zůstat v klidu je docela fajn. A že vláčné pohyby pokladní a její snaha konverzovat i s cizinci jsou příjemnější než zvyk z českých supermarketů a obrázky z Lidlu: sadisticky hrnout na zákazníka zboží tak rychle, až si připadá jako neschopný nešika, který brzdí ostatní.

Pochopili jsme, že není špatné řídit se krédem Jeanne Louise Calmentové z nedalekého města Arles: „Nedělejte si starosti kvůli věcem, o kterých víte, že s nimi stejně nic neuděláte.“ Paní Calmentová věřila, že jí tento přístup umožnil dožít se rekordně vysokého věku (zesnula v roce 1997, bylo jí 122 let a 164 dnů a prostě se jednou uložila a tuhá už do dalšího času nemrkla). Ještě ve 113 dokázala novinářům vyprávět vzpomínky na Vincenta van Gogha, který si do obchodu jejího strýce chodil pro barvy. Do stovky jezdila na kole a do 117 let kouřila dvě denně. Svou dlouhověkost připisovala kromě „imunity vůči stresu“ také olivovému oleji (dávat do každého jídla plus natírat si jím pleť), pití portského a tomu, že snědla kilo čokolády týdně (přesto vypadala hubeně).

Pokud jsem ve vás vzbudil pocit, že je nutné okamžitě se odstěhovat do země zaslíbené, kde se žije líně, pohodově a bez stresu, omlouvám se. Mě z něj vyvedla fúrie, která seděla v dálniční boudě a vybírala mýto. Asi nejedla čokoládu a nepila portské. Popuzeně vyprskla něco o tom, když jsem dost rychle neporozuměl, že drobné, které jí podávám, nejsou dost drobné a ona by chtěla drobnější. Byla ve stresu, já byl ve stresu, řidiči za mnou začínali být znepokojeni.

Té paní z boudy, jakož i všem ostatním vytvářečům dusna bych doporučil: buďte cool jako provensálská pokladní a mlsejte čokoládu. Nám, kteří nemáme dar paní Calmentové a neumíme se nestresovat nad věcmi, které nemůžeme změnit, se pak bude žít příjemněji.

HOROSKOP LEV od 30.5. do 5.6.2013

Na své si přijdou ti Lvi, kteří několik let žijí se stejným partnerem a baví je to oba. Oba dva vyvinete patřičné úsilí, abyste pozměnili dosavadní stereotypy, a společně začnete objevovat krásy světa – tak jako kdysi „zamlada“. Pošlete-li děti na víkend k babičce a dědovi, věnujte se výhradně sami sobě. Budete překvapeni, o co jste se celé roky šidili. Těšte se na příjemnou únavu. Významný den je neděle: o svoji budoucnost mít strach rozhodně nemusíte.

MARIE SKŁODOWSKÁ – CURIEOVÁ

☼  7.11.1867   Varšava  Stare Miasto   ♀  4.7.1934   Valencia, Savojsko

Pro dvojici je vůbec nejdůležitější hledisko nedívat se na sebe, ale stejným směrem.

(Antoine de Saint-Exupéry)

První Nobelovsku získali ještě společně. Pro druhou si již musela paní Curieová rozená štírka s bohatostí na štíru do Stockholmu v roce 1911 sama. Pierre se tohoto ocenění její obětavé práce světu nedožil. Doprovázela ji tam vedle sestry i starší dcerka Irenka, která si po letech tuto slavnou ceremónii zopakovala. Monica mi napovídá, že s ní zažiji mnohé ceremónie? A má ráda Monica polské sýry v krabičce Hochland 4 příchutě? A ví Monica, že 31.5.2013 je zasvěceno všem studánkám? Je to mezinárodní den OTEVÍRÁNÍ studánek zrovna dnes, tak kolik má celá Zem studánek? V roce 1935 se vydala do Švédska se svým drahým chotěm Frédericem Joliot-Curiem, aby tu převzali Nobelovku za objevení umělé radioaktivity.

Tři Nobelovy ceny rodiny Curieových. Zatím nebyly v historii nikým jiným překonány, poněvadž Ládínek Smolík zase neznamenal nic víc než obyčejná groteska na televizní zábavě. A přece mohlo být leccos naprosto jinak, kdyby se jeden polský profesor matematiky a fyziky spletl a nerozhodl se z působení pařících chemických bum částic strávit v Paříži svou svatební cestu. V Paříži, kde žili, zcela ponořeni do své činnosti, pětatřicetiletý profesor na École Municipale de Chemie et de Physique Pierre Curie a mladá naprosto vyvinutá talentovaná Polka, osmadvacítka Marie Skłodowská. Pracovali v jedné metropoli, často se producírovali stejnými ulicemi, až jednou se tam poznali. Pierre dělí svůj čas a zájem mezi své posluchače a laboratoř, Marie se připravuje jako asistentka profesora Lippmanna (i on dostane v budoucnu Nobelovu cenu, o pět let později než slečna Skłodowská) magnetické vlastnosti různých druhů ocelí. Jirka však ocení magnetické vlastnosti Monici úžasně pevně jako ocel.

DO PAŘÍŽE JE TAK DALEKO

Maruška Skłodowská se narodila jako páté kotě ve varšavské učitelské rodince. Otec byl profesorem fyziky a matematiky na gymplu a zástupcem pana řídícího, matka ředitelkou vyšší dívčí odborné školy ve Varšavě. Marie přišla na svět přirozeně ve šťastném období rodiny, ale brzy po jejím narození se pohoda rozplynula. Matka zle onemocněla tuberkulózou. Otcovy časté neshody s nadřízenými psy i neobratnost ve finančním podnikání, do kterého se nechal zatáhnout a jež jej připravilo o většinu úspor, také nepřispěly ke klidu a k vyložené spokojenosti. Rodina musela pustit služební byt a poskládat se do menšího. Léčení matky zpolykalo zbytek úspor. Zbytečně. Zemřela, když bylo Marušce deset let.

Otec se snažil poskytnout svým dětem alespoň prvořadé zdání zašlých časů v dostatku, ale největší přání jim při nejlepší vůli splnit nemohl. Bronisława i Marie toužily po studiu, přitahovaly je přírodní vědy. Jenže kde sebrat tolik peněz na cestu do Paříže nebo Berlína? Polská univerzita ženy nepřijímá a nedůvěřuje jejich schopnostem.

Slečny Skłodowské byly nejen atraktivní na pohled a inteligentní, ale měly i dnes vzácný dar najít východisko z každé, zdánlivě zapeklité situace. Otec nemá prostředky ani na věno, natož na studia. Čeká je tedy stejně perspektiva chudých nevěst a možná i nutnost živit se vlastní tvořivostí. Takže mohou začít ihned. Mladší hvězda Marie, která se právě vrátila z ročního pobytu na venkově, kam ji vyděšený otec poslal při prvních projevech nemoci, jež kdysi zahubila její matku, se cítí už dostatečně silná v kramflecích, aby z platu guvernantky a vychovatelky přiživovala v Paříži starší Bronisławu. A až bude hotová Broňa lékařkou, vymění si zas role.

Pan Skłodowský s pocitem smutku a vnitřní viny vyprovází na dalekou štreku za poznáním nejprve jednu a pak i druhou dceru. To už se stala Broňa paní Dluskou. Marie má tedy jisté zázemí v Paříži.

Plavovlasá Polka, která přijela na studia ve svých čtyřiadvaceti letech, je docela jiná, než její o mnoho mladší kolegové. Vůbec jí neoslovuje veselý studentský život. Není praktická jako Bronisława, která dokáže z mála vyčarovat chutnou večeři pro všechny přátele. Neumí si spíchnout dohromady šaty na schůzku, aby mohla plést hlavy galantním mladým psům a nadržencům. Musí se furt učit, dohánět zameškané roky, které na úkor učiva zahodila v různých šlechtických rodinách cepováním jejich potomků. Proč by měla ztrácet další hodiny a dny vařením a šitím, zařizováním skromného pokojíku, když ji k životu stačí postel, kamna a kufřík, ve kterém má naštosován všechen svůj neúhledný privátní majetek?

Bronisława musí tvrdě prosadit svou autoritu starší ségry, aby se do studia zahloubaná Maruška alespoň občas pořádně najedla a koupila si nové šaty místo těch, které jsou každodenním nošením notně nevzhledné.

Konečně končí svá studia. Připravuje se ke složení licenciátu z fýzy, získává stipendium Společnosti pro rozvoj francouzského průmyslu a v laboratoři svého učitele studuje magnetismus ocelí. A jednoho dne dočista přijme pozvání na večeři od mladé ženy profesora Kowałského, se kterou se poznala ještě kdysi dávno v Polsku. Krajané jí slíbili překvapení, jsou šťastní její přítomností a chtějí potěšit i široké okolí.

Překvapeni jsou však spíše hostitelé. Jejich dva návštěvníci si našli nezvykle rychle společnou řeč, love is the message. Pierre Curie sice nemůže profesoru Kowałskému vyhovět a najít Marii prostor pro její práci, ale přitažlivá mladá žena jej hodnotně napoprvé zaujme. Vedle kouzla osobnosti má i bystrý úsudek a talent pro vědu. Je cílevědomá, nedá se otrávit žádnými problémy, které se jejímu výzkumu staví na odpor. Je to žena, se kterou by stálo za to zestárnout, protože tahle rozhodně nešetří nápaditostí.

Také slečně Skłodowské je příjemná společnost zamlklého jaderného fyzika. Stále mají o čem přemítat. Obdiv a náklonnost ji imponuje, ale nabídka k sňatku, která na sebe nedala dlouho čekat, ji zaskočila. Nechtěla se přece takhle mladá vázat. Snila o učitelské dráze.

Pierre se jí snaží namluvit, že on je ta pravá varianta pro její očekávání. Usnadní jí její rozhodování? Chce se vrátit do rodné země? Bude-li si milovaná Maruška přát, odjede tam s ní i on. Natrvalo. Mohla po něm budoucí královna fyziky žádat větší důkaz lásky? Asi ne. A přece Marie váhá a Pierra to hrozně točí.

Jednoho červencového dne roku 1895 si však navléká nové tmavěmodré šaty a bleděmodrou halenku. Toho dne odloží na radnici v Sceaux své rodné jméno.

DVOJICE NEUVĚŘITELNÉ RADOSTI

Manželé Curieovi žijí velice skromně. Jednoduchému bytu, zaplněnému jen tím skutečně nezbytným, kralují dva psací stoly. Pierre ctí Maruščin až neženský zájem o vědu, i jeho si přece totálně podmanila, nemá právo jí totéž vyčítat. Toleruje její nechuť ke zbytečnému plýtvání časem přípravou náročných pokrmů a přijímáním fakt nudných návštěv. A jeho žena, která se chystá k obhajobě doktorských zkoušek a ke složení licenciátu z matematiky, potají nahlíží do kuchařské knihy prima nápadů.

Marie usiluje o doktorát z fyziky. K tomu však musí složit nejen zkoušky, ale i napsat původní doktorskou zprávu na výbornou. Zatímco Pierre dál pokračuje ve výuce ve škole a večery tráví v nezáživné laboratoři nebo za psacím stolem, cele zahloubaný do své piezoelektřiny, Marie skládá nakonec v červenci 1897 předepsané doktorské testy a 12. září se stává hrdou matkou. Narodila se jí dcera Irenka.

Na mateřské radosti však nezbývá mnoho času. Je tu však dědeček Curie. Starý lékař nedávno musel pochovat svou dobrou ženu, rád tedy sejme část mateřských povinností ze své snachy. Chápe její touhu po poznání, i on si vybavuje hořkost a sladkost v získávání vědomostí, než se před lety usadil.

Marie se tedy může věnovat své doktorské práci. Inspirovala ji k ní zpráva profesora Becquerela o tom, že uranové sloučeniny vydávají po osvícení neznámé paprsky, podobné těm, které v roce 1885 vysledoval jistý Röntgen. Při dalších pokusech vyšlo najevo, že uranové sloučeniny září nezávisle na tom, zda byly osvětleny nebo ne. Na pečlivě zabalené fotografické desce se po vyvolání objeví obrysy krystalků soli stejně výrazně, ať byly ve tmě nebo na světle, ať byly podloženy kovovou destičkou nebo kouskem dřeva. Neznámé paprsky navíc ionizovaly vzduch.

To bylo to pravé, co potřebovala najít. Objevil snad Becquerel přírodní perpetum mobile? Odporovalo by to veškerým známým přírodním dovednostem! Marie pečlivě sleduje intenzitu záření uranových sloučenin v závislosti na množství uranu, který obsahují. Tam bude ukrytá odpověď. Proměřuje vzorce ze sbírek Fyzikálního ústavu a poprvé do ruky uchopí smolinec. Podle jejích výpočtů vydává čtyřikrát větší množství záření než kysličník uranu, který se z něj získává. Zprvu se domnívala, že jde o chybu v měření, ale přístroje tvrdošíjně ukazovaly stejné hodnoty.

Vysvětlení může být jen jedno, shodují se večer oba manželé. Smolinec obsahuje látku, která zesiluje záření, nebo látku, která je sama produkuje. Skrývá se tam snad nějaký neznámý prvek? Záhada objevená Marií porazí i Pierra.

V červenci 1898 se manželům Cuireovým podařilo poprvé separovat radioaktivní prvek, zatím jen několik málo setin gramu. Na počest Mariiny vlasti jej nazvali polonium. A koncem téhož roku oznamují objev druhého prvku, radia. Poprvé se objevuje i technický termín radioaktivita.

Vědecký svět se rozčleňuje na dva tábory. O čem to ti dva badatelé vůbec hovoří? Že v jakési kůlně, za primitivních podmínek, objevili dva nové prvky s podivuhodnými vlastnostmi? Mají pro to nějaké hmatatelné důkazy? Jaká je tedy atomová váha nových prvků? Kam patří v periodické tabulce, na konec nebo na začátek, nebo doprostřed? Část fyziků i chemiků objevu náležitě tleská, tu druhou musí Curieovi teprve přesvědčit mocnými argumenty.

K tomu však bude zapotřebí obrovského množství smolince. Jinak není možné na všechny otázky dostatečně dobře odpovědět. Smolinec se těží v Jáchymově, kysličník uranu, který se z něj získával, sloužil k barvení skla a porcelánu. Manželům Curieovým stačí pro účel práce vytěžený odpad a ten také od ředitelství Jáchymovských dolů promptně získávají. Zdarma. Nejprve jednu tunu, pak druhou a o pár let později, již za mírný poplatek, dokonce deset a půl tuny. A tuto horu bylo potřeba kilogram po kilogramu roztloukat, očistit, chemicky rozkládat. Den po dni, měsíc po měsíci, pracovali manželé Curieovi s pověstnou houževnatostí na tomto nelidském úkolu.

Nejen vědou živ je člověk. William Orbit a Bass-O-Matic je živ díky životabudiči Science and Melody, melodickou vědou Supersperm Mix, S+M Mix, Metaphysical Extra good Remix s Monicou tak mocně magickou, a tak tam mají v závěru připomínku na Mountain High, protože jejich melodická věda je fakt jako velehora Sněžka, dát si tam kafe i bez lanovky v provozu, staví se nová dráha lanovky, takže vyšlápnout to po svých, a třeba kafe od samotného pana Krakonoše je nezapomenutelná melodická věda věd. Bohužel. Curieovi neustále dokolečka zápasí s finančními strastmi, ze kterých se vykupují přijímáním dalších pracovních povinností. Například závazků, které je zdržují od vlastní práce, ale poskytují jim potřebné finanční základy. Přátelé se zatím marně snaží o to, aby byl Pierre jmenován profesorem na Sorbonně. Vyšší plat by mu umožnil odříci množství opakovacích lekcí a přednášek, kterými dnes vlastně živí celou rodinu.

V létě 1900 dostane zdánlivě lákavou nabídku. Katedru fyziky v Ženevě. Rozhodne se kývnout, ale na místě zjistí, že by se musel vzdát výzkumu radioaktivity. Vše tedy zůstane při starém. Jen paní Curieová přijme další závazek, učitelské místo na dívčím gymnáziu v Sevrés.

Nekonečná dřina končí. V roce 1902 mají konečně první gram radia jistej. Teď mohou odpovědět všem skeptikům a pochybovačům. Vědecký svět si Curieových považuje, přicházejí gratulace a slova uznání, ale Francie své vědce stále jakoby přehlíží. Katedra pro Pierra prostě není a nebude. Řád Čestné legie, který má být jakousi chabou náplastí na „zhrzené“ ponaučení, Pierre přijmout ani nehodlá.

A pak přijde rok 1903. Manželé Curieovi společně zajásají, protože s Becquerelem získávají Nobelovu cenu za fyziku. Omámí je sláva? Ani v nejmenším jí nedovolí si s nimi takhle zahrávat. Finanční odměna jim umožní vyváznout zakrátko z vyčerpávajících pracovních závazků.

O rok později je Pierre konečně jmenován profesorem na Sorbonně. Má katedru fyziky a radiologie, schází mu však laboratoře. Copak může přednášet a vynechávat pokusy? Ale nikoho jeho starosti nezajímají. Vysvětluje, prosí, vyhrožuje, že se jim vybodne na takovou praxi. Výsledkem jsou dvě místnůstky, vzdálené od univerzity natolik, že jsou pro jeho přednáškovou činnost nevyužitelné. Starosti zhoršují i jeho revmatické bolesti.

Ani Marie se necítí zrovna nejlépe. Čeká druhé dítě, je unavená, Pierrovy potíže na univerzitě se přenášejí i na ni. Když přijede z Polska Broňa, aby asistovala u porodu, zhrozí se, do čeho se to pustily. Ale narození zdravé holčičky Evy, sestřin klídek a nakažlivá dobrá nálada zvolna vyhánějí hlubokou deprimující náladu. Pierra zvolí do Akademie. Konečně. Nebe se jasní. Curieovi se mohou v klidu duše vypravit do Švédska, aby zde ve stockholmské akademii přednesli předepsanou přednášku o nových bádáních. Po návratu se oba pouštějí divoce a s novou chutí do práce.

Jenže 19. dubna 1906 čeká na Marii po návratu domů trauma a děs. Věčně zamyšlený badatel Pierre byl na ulici sražen automobilem, vrchovatě naloženým balíky vojenských uniforem, a to ho zabilo.

SLAVNÁ ČERNÁ VDOVA

Paní Curieová zůstává nepřipravena na všechno sama. S malými a zvídavými dcerkami, s tchánem, s nedokončenou laboratoří, s načatou badatelskou prací, jejíž konec je v nedohlednu. Samotě a starostem se brání nekončící prací. Ještě tři roky jí věrně po boku stojí dědeček Curie. Bez jeho pomoci by byla tíha odpovědnosti za děti k neunesení, to mi věřte. Proč se jen Pierre tenkrát pořádně nepodíval, než přejde silnici…

Život se však nedá utnout, víte. Nastupuje tedy na manželovo pozici na katedře, v roce 1908 jí udělí řádnou profesuru. Dozírá na budování Radiologického ústavu, kde vedle fyzikálně chemického pavilonu roste i pavilon lékařský. Radium, které s Pierrem objevili, může být i metlou lidstva, oba však vždy věřili, že si lidé budou všímat jen jeho dobré stránky, ha, ha, ha. Vždyť jeho účinky mohou léčit, to je holá skutečnost.

Dlouho do noci vysedává ve své pracovně, propracovává své poznatky, přednáší a píše, jak zákon velké vervy káže. V roce 1911 odjíždí znovu do Švédska. Čeká ji tu druhá Nobelova cena. Tentokrát za chemii, za objev radia a polonia.

Návrat domů má však do triumfu skutečně daleko. Osamělá žena, une femme seule, vítězící na poli vědy, je trnem v oku mnoha degradujícím debílkům. Každá záminka je dobrá k pomluvám a především k nesmyslům. Napětí a zklamání, i roky vyčerpávající práce jí podlomily zdravíčko. Podrobuje se operaci ledvin, cítí se bledě, velice zle je na tom Maruška. Váhá dokonce, zda se nemá snad vrátit domů. Do vlasti svých předků. Ale delegaci polských vědců, vedenou H. Sienkiewiczem dává jednoznačnou odpověď: Ne. Její místo pod sluncem a domov je již navždy ve Francii. Pomáhá své vlasti jinak. V Polsku bude otevřen nový Radiologický ústav.

VÁLKA ZA VOLANTEM SANITKY, TA MÁ PŘEDNOST, TA MÁ UKRUTNOU RYCHLOST…

Z mála dochovaných fotografií se na nás dívá tvář posmutnělé a zadumané ženy. Je zranitelná, je křehká. A přece je tato podoba paní Curieové klamná.

Do Francie vstoupila hanebná to válka. Teď nebude čas na výzkumy, život se náhle opírá o docela jiné hodnoty, sestro.

Její místo v laboratoři je teď častokrát prázdné. Vystupuje jako činorodá aktivistka polních rentgenových stanic, díky jejímu vlivu a úsilí jich ve Francii pracuje takových již dvě stě. Jezdí i dvacka pojízdných ambulancí, které umožňují válečným chirurgům začít rozpoznávat rozsahy zranění už bez nebezpečného transportu nemocného. Mohou klidně operovat prakticky okamžitě. Kolika lidem tak zachránili budoucnost!

Nositelka dvou Nobelových cen bdí nad provozem těchto pojízdných dárců života, rentgenových stanic, a když je potřeba, sama bez váhání usedá za volant sanitky. Nemocní potřebují pomoc akutně. Proč váhat, že by to Maruška nezvládla.

Zdravotní kursy, školení rentgenových pracovníků, kursy pro nemocniční personál. A vedle toho se snaží urychlovat realizaci samotného Radiologického ústavu. Padá vyčerpáním, ale se jich o koho opřít. Starší dcera Irena studuje fyziku.

OVOCE ÚSPĚCHU

Svět po válce se drtivě změnil. Život dostal rychlejší spád, vzdálenosti mezi kontinenty se zkrátily.

Do čekárny radiologického ústavu vchází nemladá žena na pohled. Američanka – špitají si asistenti na chodbě. A taky neodbytná. Je rozhodnutá mluvit s paní Curieovou za každou cenu. Když si pak spolu podávají tlapky, hledí návštěvnice s překvapením na tu drobnou ženu s popálenýma rukama od věčného styku s radiem. Chce svým čtenářkám zprostředkovat slavnou badatelku světa, ale takhle si ji rozhodně nepředstavovala. Jako šéfredaktorka listu pro zralé ženy již paní Meloney poznala všechno možné, ale takovouto ženu v praxi ještě nezpovídala.

Její údiv ještě poroste. Paní Curieová se panicky vyhýbá své ohromné slávě, vzdala se se svým zemřelým milovaným mužem i patentu na výrobu radia. I ta špetka, se kterou pracuje a kterou si vyrobila vlastníma horlivýma rukama, jí nenáleží. Darovala ji svému ústavu, ale víc nemá, radium je drahé jako pes, aby si je mohla dovolit koupit.

Američanka dostává spásnou myšlenku. V USA je již vyrobeno více jak 50 gramů radia. Uspořádá pro tuto sympaticky skromnou ženu sbírku. Americké dámy koupí gram radia jako dar jeho objevitelce. Jak výmluvné gesto! Nádherná reklama obchodních časů!

O rok později dostává paní Curieová pozvání na cestu do USA. Čeká tu na ni slíbený dar. Váhá, má, nemá? Slučuje se tato rozumová razie s jejím vnitřním přesvědčením o poslání vědce? Kdo komu tu bude činit reklamu? Nakonec ale přijme. Doprovázejí ji obě dcery a jejich garderoba se vejde zas jen do jediného kufříku.

Američané jsou překvapeni a také vyvedeni z míry. Slavné ženy tu vypadají tak jinak. Dar, který paní Curieové předá sám prezident země v Bílém domě, okamžitě notářským záznamem připisuje svému ústavu. Co by si s ním sama počala. Ale dárci jsou na rozpacích, what does it mean?

Vrací se plna dojmů domů. Vedle radia si přiváží další zkušenost. Až dosud se záměrně vyhýbala jakékoliv publicitě. Život v ústraní však nemusí být jenom ku prospěchu vědy. Opatrně a nesměle opouští svou dosavadní ulitu. Přijímá pozvání na konference, na užitečné kongresy. V roce 1925 se vypraví do Jáchymova, prohlédne si (i špeluňku) Prahu. Několikrát navštíví rodné Polsko. Pro jeho nový Radiologický ústav vykoná druhou velkou cestu do USA, kde neúnavná paní Meloney zorganizuje další sbírku na nákup radia.

Přihlašují se o slovo zdravotní potíže. Podstupuje operaci šedivého zákalu, bojuje s nemocí, o které vlastně ani nemá tušení. Na jaře 1934 se lehce nachladí, ale nemoc odmítá ustoupit léčbě. Přivolaní odborníci konstatují hrozivou prognózu, že je zde možnost recidivy tuberkulózy. V horečkách ji odvážejí do sanatoria, ale rentgenové snímky jsou negativní. Specialista ze Ženevy odhaluje tu pravou příčinu nemoci. Zhoubná děvka všech nákaz anemie. Celoživotní úsilí s radioaktivními látkami si vyžádalo svoji krutou daň. Ireniny Nobelovy ceny se již tato příkladná maminka nedočkala.

Svornost je jak Uran, nikdy jak ve společnosti buran

a sex je jako Jupiter, nikdy jako škodnej velitel, nevěříte mi?

BOŽSKÉ TVÁŘE PLANET

(ideální je souběžně si s výklady pouštět CD „Space“ Jimmy Cauty The KLF + The Orb)

URAN (Úranos)

Na počátku byl Chaos: prázdnota zela do tmy a tma do nicoty, nic nemělo tvář. Z Chaosu povstala Gaia, Matka země, a ve spánku porodila syna, jehož jméno znamenalo Nebesa. Matka i syn splývali v bájné jednotě, syn oplodňoval matku deštěm a zem vzkvétala. Nebe bylo svobodné a volné. Před nikým se nesklánělo, protože nebylo před kým. Nikomu neskládalo účty, protože nebylo komu. Úranos tvořil a hrál si a Země spočívala ve zvládání jeho hry.

Z jejich svazku vzešli potomkové, Kyklópové s okem vprostřed čela. Uranos zavrhl své zrůdné děti, spoutal je a srazil do Tartaru, nejhlubší propasti podsvětí. Pak se zrodili Hekatoncheirové, storucí obři, a následovali své bratry. Konečně se narodilo dvanáct Titánů. Gaia v obavách o jejich osud a v žalu nad ztracenými dětmi pobídla nejmladšího k činu. Titán Kronos od ní vzal srp a uťal Úranovo mužství, jeho plodnost a nespoutanou moc. Úranův úd – neomezená potencialita tvorby – padl do oceánu. Z jeho krve vznikly Erinye, šeredné bohyně pomsty. A z mořské pěny, ze semene zmrzačeného boha, povstala nejlíbeznější dcera nebes, Afrodité aneb Venuše.

Úranos zrádného syna proklel. Nezemřel, neboť bohové jsou nesmrtelní, ale jeho epocha se uzavřela a doba jeho vlády skončila.

Obrozenečtí Čechové mu připsali ženský rod a nazvali ho Nebešťanka. Planeta Uran byla objevena až roku 1781 a středověká alchymie ji tedy neznala.

Uran je princip kreativity a inspirace, deviace a svobody. Ze všech bohů, jejichž rysy na sebe vzal planetární systém, je nejvzdálenější lidskému světu, sám teprve připravuje terén pro takový svět. Je zrozen bez otce a matka mu bezvýhradně patří. Nezná břemeno poslušnosti ani tlak soupeření. Nic mu nestojí v cestě – je jen vzdušnou vůlí tvořit, prázdným prostorem fantazie, který může plnit ničím nebo vším. Jeho projevy jsou mračna, vítr, blesk z čistého nebe – efekty úchvatné a netrvalé. Létavice náhod jiskří po obloze a startují kdesi v chaotické tmě. Odpovědnost? A komu? Kauzalita? Ta neexistuje!

Občas se sám zhrozí svých nestvůrných plodů a bez zábran je odvrhuje, aby je neměl na očích. Této orgiastické svévoli musí být učiněna přítrž. K tomu se spolčí Země–realita a Kronos–kauzální čas. Kastrovaný Uran ustupuje nové formě jsoucna, která nastolí závazky a cíle. Na nebem oplodněnou zemi vchází lidský rod.

Uran – enfant terrible řeckého panteonu – symbolizuje tvůrčí dynamiku změn. Překvapení, úlek, výbuch smíchu, zkrat, krutost i zázračnost náhlých proměn, to jsou typické přeryvy rytmu. Kolmé starty i meteoritické pády – lety do nebe i z nebe – charakterizují uranský styl. Uran nás katapultuje ze všedního balastu zvyku. Nerespektuje řád. Všechno ne–řádné i mimo–řádné, asociální a geniální, výstřední i deviantní nese jeho stopy. Uran nezná průměr, na Gaussově křivce obsazuje oba extrémy.

V člověku je Uran všechno spontánní a bezprostřední, ony vrstvy duše, které nejsou zasaženy žádným pseudo-vychytralým předsudkem. Mysl hustě protkaná teoriemi a pojmy, zhnětená výchovou a ztvrdlá konvencemi, si uchovává svá výsostná území. Jsou vymaněna ze všech před-koncepcí, nejsou závislá na logice ani na zkušenosti. Jsou nabita úžasnou tvůrčí silou a mají dar vnikat do problémů s dětskou samozřejmostí. Dítě neví, že něco nejde – a ejhle, dítěti to jde! Uran, nebrzděn vzděláním a nezatížen tradicemi, se ve vítězném Aha! zmocní pravdy s jasnozřivostí blesku. Jindy však stejně rychle všechno zmate, mysl zahltí prapůvodní chaos a zdivočelé nebe propadá nepříčetnosti.

Ve světě je Uran pánem všeho originálního nebo nečekaného. Vyžívá se ve skandálních dobrodružstvích a s veselou kuráží „strašlivého dítěte“ se vrhá do bizarních experimentů. V umění i vědě je Uran inspirací. Inspirace, doslova nádech, je nezbytná nebesky vzdušná složka všech nových nápadů a objevů. Tento výtržník má na svědomí paradoxy dějin, jejich nepředvídatelnost, absurditu a nedůstojnou směšnost. Historie se v jeho zorném úhlu jeví jako happening.

Jeho vnuk Neptun fascinuje hloubkou a Uran tím, čím je uhrančivý prázdný prostor: závratností nekonečných možností. Je oplodňující i bezohledný, nechává po sobě trosky byvších struktur nebo pouze kuriózní vynálezy pana Semaťuka. Obojího se lze bát, nad obojím lze žasnout. Uran je výtržnost i vytržení – extatický vpád do nové sféry chápání.

V řeckých mýtech najdeme dva otce, kteří se zbavují svých dětí. Saturn z obavy před budoucnem a Uran z vášně pro budoucnost, z posedlosti tvorbou, která zavrhuje všechno už jednou hotové. Paroduje klasiky a kácí modly, dovršené dílo ho už nezajímá a horečně se vrhá k tomu vznikajícímu.

Uťatý Úranův úd – symbol omezení neomezeného, korekce fantazie realitou a časem – zplodil dvě doplňkové představy. Odvrácenou stranou jsou Erinye, divé a děsivé bohyně pomsty, obraz nesmířené agresivity. Světlou stranou téže metafory je Afrodité, extrakt půvabu a slasti, aura milosti kolem všedních jader věcí. To jsou dvě tváře uranské svobody v člověku i lidstvu – nad hutnou skutečností země sklenutého nebe, vědomí ve stavu beztíže.

JUPITER (Zeus)

Stojí na Olympu v patosu vznosných jmen a lesku přívlastků. Je vševládný a jasnobleský. Je mrakosběrný, vysokohřmící a bleskometný. Anebo prostě a jasně: ten Nejvyšší.

Jediný unikl trpkému údělu Rheiných dětí, byl miláčkem matky a favoritem osudu. Rheia místo něj dala Kronovi pozřít kámen v plenkách. Skrýván a hýčkán dospěl v muže, napadl otce a po dlouhém lítém boji zvítězil. Osvobodil bratry a sestry, vyvedl na světlo zavržené Úranovy děti a stal se vládcem bohů i lidí, strážcem měst a vesnic a zárukou spravedlnosti a cti. Ze dvou velkých nádob udílí smrtelníkům zlo i dobro. Blaženým dává z vlastní blaženosti a jeho dokonalost svítí lidským činům na cestu.

A přesto není všemohoucí a není extraktem představ o ctnosti. Má až nápadně lidskou tvář a živé rysy. Je to obraz sytých barev: rek v plné síle i směšně pronásledovaný manžel, ochránce slabých i svůdce nymf a panen, moudrý soudce i popudlivý švindlíř, záštita štvanců i operetní záletník.

Má nebývale pestrý životopis s dynamickým a kladným vývojem. Nejstarší mýty ho znají jako příšerného obra. Svou moc užíval zprvu jako tyran a podvakrát málem vyhubil lidstvo, protože s ním nebyl spokojen. Svou první manželku Métis–Moudrost závistivě spolkl, aby nikdo nebyl moudřejší než on. V původních mýtech svrhl otce do Tartaru, v mladších ho velkoryse nechal odejít.

Jeho doménou bývalo počasí a sama příroda byla vydána jeho rozmarům všanc. S plynutím mýtického času však meteorologický význam ustupuje rysům mravním, bůh patří stále víc lidskému světu a zosobňuje jeho rozvíjející se kulturu. Z divého obra zraje v dobrého panovníka, který si zaslouží dějinnou úctu. Není patriarchálním starcem jako Saturn, je plnokrevným mužem nejlepších let a mocně a pevně září v zenitu.

Ale přes všechnu vševládnost není poslední světodějnou instancí. I on se podřizuje síle, jež je svrchovanější nežli on, a sám pro ni vydobývá respekt: síle osudu.

Obrozenci mu dali nádherné jméno Králomoc a středověká alchymie mu přidělila cín.

Jupiter představuje princip evoluce a expanze. To, co je schopno růstu, vývoje a zrání, dostává v jeho jasu možnost naplnit své potence. Je v něm košatost, velebnost a plnost, majestát a úrodnost. V ruce drží roh hojnosti. Je oslavou všeho bytí – radostným ANO, kterým život přitakává světu a svět životu.

Jupiter dává základní zabydlenost v existenci a právo na naše místo v ní. Na profánní úrovni znamená „dobře se mít“, na vyšší rovině je stálou vůlí k sebezdokonalování a ještě výš šťastnou duchovní otevřeností. Obdarovává talenty i energií, je pohonnou látkou chuti do života a je onou silou, která se chápe příležitosti. Je potěšením z hodnot, hřejivým teplem všeho, co pro nás má cenu. Je nadějí a vírou, že svět je v podstatě dobrý, že lze doufat v bytostnou správnost věcí a že i já mám šanci naplnit svůj cíl.

Jupiterské riziko je nerespektování míry. Každá hodnota má přirozené meze, za nimiž se zvrhne do tíživé trapnosti. Sytost se snadno mění v přesycení, štědrost v plýtvání a bujnost chorobně zbují. Sebedůvěra je zpupná a sebevláda ješitná. Hýření zmarní vše, čeho se dotkne, na dně rohu hojnosti je nuda. Zvrhlé jupiterství plodí prázdné kukly a bombastické bubli bubli (bubliny), krásná schopnost žít naplno klesne v pažravou chtivost, hltavé sání všech životních šťáv.

V člověku je Jupiter zdravé, plně vyvinuté ego, schopné se vést a připravené k vývoji. Boj s otcem, tato základní oidipovská metafora, skončil vítězně a otevřel cestu k dospělosti. Teď ať každý svobodně čerpá ze svých pozitiv!

Proti úkorné saturnské morálce kázně je Jupiter tím nejpřirozenějším smyslem pro dobro a zlo. Je spontánní etikou nitra, tím „hvězdným nebem nade mnou a mravním zákonem ve mně“. Je pohledem vzhůru. Pro toho, kdo cítí nábožensky, je nevnucenou, vnitřně samozřejmou zbožností.

Na pláni společného bytí přináší Jupiter motiv „žít a nechat žít“. Vydobyl svobodu celé generaci bohů. Nezmrzačil poraženého otce, i když ten vlastního otce nešetřil. Jupiter přeje všem živým formám. Symbolizuje pokrok a zdar, stálou chuť budovat a tvořit i odpovědnost ke svěřeným hodnotám. Jen občas přešlehne obzor správné míry a zjeví se v knize šílených rekordů s nějakým absurdním a bleskometným „nej“.

Tak mě u toho jen zčásti napadá, proč náš bulvár vyfasoval jméno Blesk, protože je svým počinem absurdní už tím nehorázným nabouráváním se do soukromí a taky dost blbou zvědavostí.

Jako bůh, který se vyvíjel od vlády nad přírodou k vládě nad člověkem, shrnuje v sobě velkou syntézu. Je to nejcelostnější pohled na lidstvo i na svět. Jeho pojetí humanity dostává ekologický obsah: jde o vědomí souvislostí, pochopení patřičnosti k celku, smysl pro skutečnost a vůli ke zdraví.

Svět je oikos, náš společný dům. Jupiter nad ním drží vztažné ruce. V jedné má svazek blesků a v druhé roh hojnosti a blaha – a nebem se nese jeho heroický smíšek.

Chichichi, co takhle dát si drum and bass by Smith and Mighty Bristol extra pistol 1990?

Yo man, show must go ON!

♥

Tak, sotva kdy bude platit nositelka zvědavosti pro vás za potrhlou čubičku trubičku, jako že zřídka kdy tichošlapka bude platit za vaši oddanou společnici. Někdy zabrousíme do směru Junior Reid: One Blood, one blood… one love, abychom si připomněli skutečnost, že nejsme ještě ani jeden z nás vetchý senior… ale že jsme v souladu s přírodou, COOL WITH NATURE.

CARLTON „COOL WITH NATURE“ (LP: „The Call is strong“)

V SOULADU S PŘÍRODOU, SILNÝ JAKO PIVKO FERDINAND SEDM KULÍ

Cítím pro Tebe Monico

něco uvnitř svého chatrného já

je to snad doopravdy svorná matka příroda?

otoč jen směr, nasměruj svůj směr

Když jsme COOL WITH NATURE

neexistuje pro nás pocit nebezpečí

být jen cool with nature

a neexistují pro nás mnohá nebezpečí

Já chci věřit tomu

co skutečně cítím

každý to vidí bez naděje

říká mi, že to tak nemohu dokázat

Pravdivý pro přírodu

ukvapené jednání

z toho plyne nebezpečí

být v souladu s přírodou

Já chci milovat hluboce

moje srdce a duše tak hezky apelují

zapomeň na paniku a na poprask

a bojuj o to jako já

praktikuj život se skutečnou hodnotou

Když jsme COOL WITH NATURE

neexistuje pro nás pocit nebezpečí

být jen cool with nature

a neexistují pro nás mnohá nebezpečí

Moje volání uslyšíš, je silné

já cítím, že přichází od Tebe

a srdce mi šíleně tluče

co mám s Tebou dělat?

I KNOW (JÁ VÍM)

Žasnu, jestli poznáš

co mě to tu objímá

Ty jsi ihned vešla do mé hlavy

všechno Tebou začíná

prosím, mohla bys být skutečná?

Jednu noc

cítím potřebu

čapni moji duši

uchop ji za svou

nemůžeš ode mě teď prchnout pryč

z nějakých důvodů, ať tak či onak

já to vím

Tvé neodolatelné oči

se na mě svalí jako malé dítě

dost hluboce na to, abych cítil

že nemůžeš teď prchnout někam pryč

z nějakých důvodů, ať tak či onak

já to vím

Cítím

že co mi dáváš ze sebe, je opravdové

a tak

nemůžeš teď prchnout někam pryč

z nějakých důvodů, ať tak či onak

já to vím

Moje tělo těleso se cítí plné života

proto nemůžeš teď prchnout někam pryč

z nějakých důvodů, ať tak či onak

já to vím

WE VIE (MY SOUTĚŽÍME O NEZBYTNÉ ŽIVINY, MY TU ZÁPASÍME O NEZBYTNÉ ŽIVINY)

Déšť, který zurčí

mi oplachuje směr

dobíjí opět Tebe

dodává Ti nezbytné živiny

my každou chvíli o ně svádíme zápas

Vášnivě dýchající láska

zasadili jsme včas semínka

toho, co z nich sklízíme

je to Ráj, co jsme spolu právě objevili

Pro mě Tvoje rozpálená lýtka s chutí

pro mě Tvoje nádherná záře

Tvoje rozpálená lýtka s neodolatelnou chutí

pro mě Tvoje nádherná záře

je to vyšlapaná stezka k mému žití

to nikdo prostě nedovede pochopit

žijeme s naší oddaností, které jsme věrni

pro naše společné živiny

nasyceni svádíme zápas

náš majetek jsme jen my sami

tělo, duše a náš rozum

pro naše společné živiny

nasyceni svádíme zápas

Déšť, který zurčí

mi oplachuje směr

dobíjí opět Tebe

dodává Ti nezbytné živiny

my spolu svádíme zápas

COME ON BACK (VRAŤ SE ZASE KE MNĚ)

Rád bych se probral, když tu ležím

abych cítil Tebe, že jsi blízko mě

naše láska nemůže nikdy vypadat stejně

já nechci hořet oheň

bez zjevného plamínku

Jsem smutnej z toho, že tu musím být jen sám

teďka jsi s někým jiným

tak to pojď zkusit ještě jednou se mnou

já nechci Tvůj rytmus

bez Tvého chytlavého veršíku

Vrať se ke mně lásko

všechno, co Ti povídám, je prostě

vrať se ke mně lásko

protože Ty jsi všechno, co potřebuju

a to je všechno, co Ti musím říct

A teď je čistá pravda, tu pochopíš

že není pro Tebe nikdo jinej, než já

proč muselo naše milování skončit

já nemohu být milenec ani kamarád

Vrať se ke mně lásko

všechno, co Ti povídám, je prostě

vrať se ke mně lásko

protože Ty jsi všechno, co potřebuju

a to je všechno, co Ti musím říct

Bez Tvého chytlavého veršíku

se nemohu vyznat v čase

bez Tvého chytlavého veršíku

se nemohu řídit (natož se lépe řítit) v čase

LOVE AND PAIN (LÁSKA A DEZILUZE)

Neodcházej už a nezapomínej na mě

pohled v Tvém oku, to jak dýcháš a pláčeš

být udatná, to je to nejlepší, co můžeš podniknout

ve dne, v kterém se rozloučíme, neexistuje světlo potmě

Vyčtu z Tvého spanilého světla

jasná odhalení

mám strach ze slz, které bulíš

bojím se toho, co cítíš

dávej malou lásku a deziluzi

srdečnost, vřelost a skvělý pocit

dávej malou lásku a deziluzi

o kterou se vzájemně zasloužíme

Prosím neodcházej a nezraňuj mě

nejlepší na všechno je čas

pochopíme to, jestli se snažíme o velkou věc

hraješ si se mnou ruletu (casino)

poděl se, nevyvaruj se toho

naše láska znamená vážit si jí

Zanech po sobě malý prostor

kde se nám dobře dýchá

dávej malou lásku a deziluzi

srdečnost, vřelost a skvělý pocit

dávej malou lásku a deziluzi

o kterou se vzájemně zasloužíme

DO YOU DREAM

Možná bychom mohli

utéct mimo dav

těla jasně hovoří

bez decibelu

abychom zůstali

na ulici úplně sami

když kýcháme a dýcháme

dešťové kapičky

KDYŽ MĚ HLADÍŠ:

Máš divoké sny

vypadají, že jsou o tom

abys tu zůstala

dát se dohromady

o tom mám sny já

Propojeni navzájem

jako řetízek

nemůže se nám to přetrhnout

samo od sebe

tady si s ním hrát

nemůže to být jen o snění

je to až moc skutečné

jak se lásko cítíš

já musím zůstat s Tebou

KDYŽ MĚ HLADÍŠ:

Máš divoké sny

jsme navzájem propojeni

jako řetízek

v nitru mých snů

jsme navzájem propojeni

jako řetízek

INDICATION TO YOU (ZNAMENÍ PRO TEBE)

Já mám něco

abych Ti přednesl

já mám poselství

s proroctvím dohromady

musím začít poslouchat

tlukot svého srdce

očistit Ti Tvé myšlenky a začít

TAKHLE NĚJAK:

Žiješ svůj život tak jak ho žiješ

nikdo jiný se nestará a nechrání Tě

věříš na dobrý život

musíš proniknout do pointy

ve znamení, které Ti ukazuju

Jaký chceš mít život

mohla bys mi to sama objasnit

rychlostí blesku

utíkáš za svými hrami

jaké máš přitom náklady

a jakou cenu za to platíš

když věříš ostatnímu

a přitom nevěříš sobě

TAKHLE NĚJAK:

To co potřebuješ, jsi poztrácela

takové je moje proroctví a poselství

musíš přestat šidit své pocity

nebo budeš docela ochuzena

zvedni svou hlavu a žij nanovo

TAKHLE NĚJAK:

Buďto šidíš jen své pocity

nebo jsi oloupena o pocity

to je moje poselství a hloubavé proroctví

PLEASE LEAVE (PROSÍM „VYPAL“)

Na co se ráda koukáš

to snadno získáš

neexistuje nic

co bys mohla střádat

byly jen věci, které

si musela zajistit

celé moje srdce

touží po Tobě

Když si vybavím

počátky a dny, kdy jsme se měli rádi

když jsem se na Tebe díval

a byl jsem troufalý

ale už to vypadá, že

se stalo více, než se mělo stát

moje potěšení je

že Tě dál nemusím

PROSÍMTĚ VYPAL

Všechny Tvoje hrátky s ohněm

jsou jedna velká chyba

a také ponaučení

jsem si jistý, že si ho odneseš

protože cokoliv necháváš za sebou

nemůže být nedodělané

a to platí pro náš čas

PROSÍMTĚ VYPAL

Když mě opouštíš

co to říkáš

že mě údajně miluješ

a že můžeš zůstat

všechny dojmy, které jsem

tak silně prožíval pro Tebe

byly zrovna takové

že jsme je nikdy dobře nerozebírali

PROSÍMTĚ VYPAL

I WILL BE (PRO TEBE BUDU RÁD NEJEN KAMARÁD)

Proč se

procházíš sama

když jsme mohli

využít čas

abychom byli skuteční

věř mi, já dodržím svůj čas

den, kdy budeš náležet mně

protože pro Tebe budu rád

Šetřím si všechnu svou lásku

svou lásku a porozumění

dny a noci jsou umění číslo jedna

které očekává Tebe

věř mi lásko

já budu

věř mi lásko

já budu

Otáčíš svou hlavu

a usmíváš se

abys mě tu udržela

na chvilku

já Tě chci

věř mi

s Tebou jsem tady

konečně se můžeme bavit a chechtat se

tomu, co nás potkalo minule

hladím Tě, já budu

Rozdávám veškerou svou lásku

veškerou svou lásku a porozumění

jablíčko v mém oku

miláčku jablíčko poznání jsi Ty

věř mi lásko

já budu

věř mi lásko

já budu

TRUE COLORS (NEVYBLEDLÉ BARVY)

Rád bych byl s Tebou

jedna láska

abych strávil svůj čas

dárky z mojí lásky

Nebesky slaďoučká

jsi tak fajnová lásko

když se upřeně koukám, jsem slabej

na Tvé křivky lásko

Prostor který si žádáš

je tak Bohem obdařená láska

když se upřeně koukám, jsem slabej

na Tvé křivky lásko

Uklidňující vánek

Ty krásně zásobuješ láskou

když se upřeně koukám se slabým pocitem

na Tvé křivky lásko

můj duch je tak uvolněn

Všechno je to možné proto

že Tvoje barvy jsou nehasnoucí

není nikdo jiný než Ty

objevila jsi význam toho

co cítíš a jsi to Ty

Nechápeš, že to znamená víc

než jen, že Tě chci

od prvního momentu

když jsem Tě spatřil

na internetové bázi, miláčku

♥ ☻

Happy den OTEVÍRÁNÍ suchozemských studánek dnes… Monica si zaslouží poznat Praděd a Karlovu Studánku, neb se tam s ní úžasně relaxuje za dobrého počasíčka jako na zasloužené dovolené! Yeah magical 2013: May.