|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V restauraci bylo narváno, oni sehnali poslední místa v koutu.Když přišel číšník, objednali si pivo a kávu.Mlčeli, ona usrkla kávu, spokojeně ji vychutnávala, najednou on k ní vzhlédl svýma tmavýma očima a prohlásil:dáme si to ještě jednou a pak uvidíme,..., jsi fajn, někdy ne, někdy vstáváš se zadkem nahoru, jsi vzteklej,..., dívala se na něj, chvíli se zalíbením, chvíli s citem, který vyjadřoval také nejistotu a který vyjadřoval také její postoj od svatby.V té době bydleli u jejích rodičů, sháněli byt, nakonec jej sehnali, malý, v pronájmu, potom zase nic,..., ach, já vzpomínám, byly to časy zlý i veselý, ale co, to už minulo, člověk vzpomíná spíš na to dobrý, teď tu sedíme, za tu dobu uplynulo hodně vody, dívám se na tebe, trochu jsi zestárnul, v obličeji zhrubnul, vrásky kolem očí nevyjadřují jen zvědavost, šibalství, hravost, ale i starosti, oči se také nedívají dobrácky, laskavě, naivně, ale také ostře, zle, s napětím, někdy s bezvýchodností, ale ty oči já miluju, kolikrát jsem se do nich dívala, viděla v nich tvůj, můj, náš osud, kolikrát se nakonec ty oči probraly ze snění a řekly:ano, bude to dobrý přes všechny nesnáze a těžkosti,..., takových okamžiků v tvých očí také ubylo, ale nezmizely nikdy úplně, já vím, že tu budou pořád s námi, ta jiskřička, plamínek, kousíček...a dokud tu budou, bude se otáčet svět kolem nás a my dva v něm a tak to bude napořád...
Prosím, přineste nám ještě jednou to samý, zaplatíme.
|
|
|