|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dvě odvěké kamarádky přišly do cukrárny a rychle si vybraly první chod.Daly si každá dva větrníky, kávu se šlehačkou a přemýšlely o dalších nabídkách.
Jarka povídá: kdyby tady měli uzeniny, tak bych si dala šunku a cikánku, každý dvacet deka a bez rohlíků.
Do uzenin půjdeme potom, teď si dáme repete.Paříž, co tomu říkáš?A k tomu věneček,..., á, naši sousedi přišli, ještě nás neviděli, já na ně nejsem zvědavá, vidím jejich ksichty každej den, toho menšího žena si přišla půjčit vajíčka a mouku,..., teď si koupili taky paříž, jako kdyby mi uhádli myšlenku, potom kafe, to mi uhádli druhou a Pepík kupuje žvýkačky, to je moje třetí myšlenka.
Buďte zdrávi, pánové, přisedněte si, je tady vedle nás tolik hezkýho života.
Děkujeme, občas si zajdeme sem do cukrárny, nemusí sem chodit jenom ženský.Jednou mně šla huba šejdrem, dal jsem si tady sedm kousků různých druhů a potom mi bylo špatně.
Maruš, ty máš výraznej svetr.Ten musel stát majlant.
Taky jo, ten je anglickej, sehnala jsem ho přes tři známosti, měsíc to trvalo.Ale dočkala jsem se.
Pánové, my se s vámi loučíme, odcházíme za povinnostmi, když nemáte vy zodpovědnost, my ji máme...
Všímal ses toho svetru, jak z něj kapala špína, to víš, anglickej.
Já jsem se jí ještě díval na lýtka a kotníky, ty viděly naposled mýdlo před měsícem.Září do dálky, že si toho člověk musí všimnout.Měla by je naložit do mýdlový vody, k tomu jar, savo, odmočit, odpařit, na noc, místo noční šichty.
Je majitelkou stříbrných kotníků.
|
|
|
