Vezmi mě za ruku,
pevně
a jdi.
Neptej se kam.
Nahoru
dolů
do stran.
Jen ne dovnitř.
Možná
že uteču, víš!
Ze strachu
ze sebe
ze strachu ze strachu - to hlavně.
Bát se je horší než cokoliv jiného.
Neměla bych se bát,
ve vztahu má panovat jistota!
Nebo ne?
Třeba
se to
tak jen
říká.
Plout na obláčku
s úsměvem
tomu se přece říká láska!
A kostlivec ve skříni klepe na dveře,
velký a hrozivý!
Chrastí kroužkem
na kůstkách prsteníčku.
Asi
nezbývá
než otevřít dveře
do mě
a obejmout.
To
od Stephena Kinga.
Odkrýt se,
a nechat ji pít
ze slzy
na tomhle papíře.
A třeba se to časem vytříbí.
|