|
Svět naruby
Vstoupilo do mne jaro, já podobal se stvolu a hledal co se stalo, za nohy visel dolů.
Vše se obrátilo, země a kytky taky a pod námi plulo nebe i modré mraky.
Když svět obrátí láska, modrou Ti k nohám snese a zem na bedrech praská až tělo Tvé se třese …
Vstoupilo do mne jaro, já podobal se řece, Tvé srdce verše psalo bych v tom proudu byl ztracen …
Vše se obrátilo, země a kytky taky z řeky na mne lilo … ach, proč svět je tolik krutý ?
V nesmírné jsi dálce, kus té řeky z mraků se známkou na obálce svěřuji dnes ptákům …
… a déšť nám myje tváře dál, má vzdálená …
|
|
|