Veškerá energie tohoto světa je spojená s každým našim rozhodnutím. Po většinu času ani tolik nezáleží na tom, zda-li věc, na kterou myslíme doopravdy chceme, ale na tom, jak tuto myšlenku přednášíme sobě samým. Negativní energie má velmi nenávidění hodnou schopnost nás poslat do kolen. Za každou negativní myšlenkou by se mělo schovávat pět pozitivních, pokud chceme vyhladit onu vrásku na imaginárním čele naší radosti. Nedovolme naší radosti stárnout. Tím spíš, pokud si plánujeme dokonalý život spočívající v nekonečném úspěchu ve veškerých ohledech našeho světa.

Troufám si říct, že jednou ze základních věcí je být uspokojen ve všech ohledech, mezi což patří kromě potravy, pití a dostatku spánku i láska, které se ovšem v dnešní době většině lidí nedostává. V situaci, kdy se téměř vše točí kolem práce, školy či jiných, na druhý pohled banálních věcí, se málokdy najde čas na budování vztahu a pokud se přeci jenom najde, není jisté, že tu bude i člověk, se kterým bychom o to stáli. A pokud hodíme za hlavu sex ve vztahu a podíváme se na výhodná přátelství, tak si musíme uvědomit, že toto tělesné uspokojení naneštěstí nejde ruku v ruce s uspokojením duševním, které se projeví, pokud naše srdce naplňuje láska. Otázkou je ale také, pokud je naše láska opětovaná. Tak je tomu vždy. Energie vyzařovaná pouze z našeho nitra, nás vyčerpává. Lidi jsou jako baterky. Umí darovat potřebnou energii, ale potřebují i nabíjení. Jsme jako stroje v tomhle ohledu, ale na rozdíl od nich, my máme skutečné emoce, které nám dokáží velmi poplést hlavu, což ve většině případů vejde k jisté formě zkolabování našeho systému. Ne nadarmo se říká, že mozek funguje správně od narození až do chvíle, než se poprvé zamilujeme. Nebo dokud se poprvé neopijeme. Takže vlastně správná funkce našeho mozku se projeví jen ve chvíli, kdy nejsme schopni využít jeho veškerou kapacitu, v dětství. Avšak dá se s jistotou říct, že ony hravé fantazie o podlaze plné lávy musely někde vzniknout. Že by jsme se přenesli s naší dětskou duší do budoucnosti a vnímali zdrogované halucinace z našeho dospívání?

Již dlouho se snažím přenést přes nefunkčnost mého mozku, která se projevovala z počátku pouhými drobnými výpadky. A to pouze ve chvíli, kdy jsem si na něj vzpomněla. Ale pak nastoupila ona osudná chvíle, kdy se rozlil inkoust na můj čistý, nepopsaný papír a deníky zaplnily řádky s větami, které jsem nikdy neměla v plánu psát, tím spíše, že ty věci, co se staly se neměly nikdy stát. Všechno to bylo způsobeno prach bídnou nerozhodností a nefunkčností mého mozku. Vítejte v nočním životě, kde tma je synonymem pro bezpečí, které spočívá v tom, že se nemusíme obávat, že nás někdo bude odsuzovat za naše neřesti. Proč by taky, všichni jsme v jádru stejní. Chceme být uspokojeni a zoufalé situace neustále vyžadují zoufalé činy. Nekonečný koloběh. Přece jen mají ti hinduisté v něčem pravdu. Vše se opakuje.

Ale kde je věčné vysvobození z cyklu? Musíme se modlit a odříkávat mantry, abychom došli věčného klidu? Stojí za to lpět na něčem, co se neodehrává v současnosti, ale v jakémsi paralerním vesmíru, pokud vůbec existuje?