V poslední době se v médiích objevují docela často zprávy o zneužívání dcer otcem. Je to jakoby módní záležitost. Ale byly doby, kdy byly takové zprávy prostě tabu, ať už z jakýchkoliv důvodů. Byl jsem požádán, abych tento příběh podle vyprávění sepsal a zveřejnil. Přiznávám, že toto není přímo moje parketa a že se nikdy nemohu vcítit do pocitů zneužité ženy. Jméno a místo jsou samozřejmě změněny.

    Nevlastní otec.

    Vyrůstala jsem v malé vesničce Lichoceves nedaleko Prahy. Když mi bylo deset let, zemřel můj otec na následky úrazu v dole. Pro maminku to bylo zničující. Maminka pracovala v JZD a plat nebyl až tak velký a pro nás dvě to bylo velmi těžké období. Asi po roce jsem zjistila, že maminka začala pít. Celá domácnost zůstala tím pádem na mě. Chodila jsem do školy, odpoledne jsem musela na nákup a něco uvařit a někdy i prát prádlo. Máma často přišla domů již opilá a jindy šla z práce rovnou do hospody a vracela se domů až večer. Někdy přišla domů a uklízela a vařila, ale to se stalo opravdu jen párkrát za měsíc.

    Když mi bylo čtrnáct let, maminka se najednou změnila. Začala o sebe dbát, vařila a uklízela. „Co bys tomu řekla, Markéto, kdybych si někoho našla?“ zeptala se mne jednou odpoledne. Tušila jsem, že se něco děje, ale dělala jsem, že je mi to jedno. Po nějakém čase přivedla domů svého „kamaráda“ Františka. Radost jsem z toho neměla, ale přestala pít a tak jsem byla v podstatě ráda. František se snažil se mnou komunikovat, ale já mu dávala najevo, že ho prostě nemusím.  Přesto se zanedlouho vzali.  Jenže netrvalo dlouho a začali pít spolu. Někdy si koupili alkohol domů a někdy spolu šli do hospody a vraceli se domů až pozdě v noci.

    Pamatuji si, že to bylo v pátek. Vrátili se ze zábavy asi kolem jedné po půlnoci. Chvilku byl klid a pak jsem slyšela kroky po schodech. Myslela jsem si, že něco chce, ale on si vlezl ke mně do postele. Chtěla jsem křičet, ale držel mi ruku na ústech tak silně, že jsem téměř nemohla dýchat. Druhou rukou mi vyhrnul noční košili a jeho ruka drtila mé prso. Pak do mne vstoupil a já začala brečet. Ani ne tak bolestí, jako hanbou, ponížením a vztekem. Těch pár minut bylo nekonečných. Konečně uvolnil své sevření a já se mohla pořádně nadýchnout. Brečela jsem celou noc. Ráno jsem zjistila, že mám noční košili špinavou od krve. Tajně jsem to přeprala, aby matka nevěděla. Bála jsem se něco říci, protože mi vyhrožoval, že mne zabije. Myslela jsem si, že tím to skončilo a opravdu byl několik týdnů klid. Jenže po velikonocích přišel znovu. Chvilku jsem se bránila, ale nakonec si stejně vzal, co chtěl. Zjistila jsem, že když se tolik nebráním, tak to tolik nebolí a tak jsem nakonec jen apaticky ležela a čekala, kdy bude konec. Tentokrát to ale trvalo o dost déle. Nakonec jsem se musela otočit a vzal si mne zezadu. Cítila jsem jeho sperma na zádech. Bylo to hrozné a ponižující. Do rána jsem nemohla usnout. Nedovedete si představit, jaké myšlenky se vám honí hlavou. Od vraždy až po sebevraždu je to desítky možností. A tak se stalo, že začal chodit téměř pravidelně.

   Byl začátek srpna a matka musela do nemocnice na operaci žlučníku. Než odjela, tak mi řekla, abych se o Františka hezky starala. Bylo to, jako by do mne vrazil nůž. V neděli odjel za matkou do nemocnice. Když se vrátil, tak mi řekl, že je už po operaci a že je v pořádku. Začala jsem připravovat večeři na stůl, když ke mně přistoupil zezadu a vší silou mi stiskl prsa. Chtěla jsem se vykroutit, ale chytil mne za krk a ohnul mne přes stůl. Tentokrát to trvalo nepředstavitelně dlouho. Když konečně přestal, utekla jsem do svého pokoje, kde jsem brečela dlouhé hodiny.

   Ve středu jsem šla za matkou do nemocnice, ale nepustili mne za ní, protože nastaly nějaké komplikace. Za dva dny na to zemřela, údajně na pooperační komplikace. Zhroutil se mi celý svět. Nastalo velmi složité období. Odstěhovala jsem se k babičce a k tetě, což byla maminky sestra. Hlavně jsem se zbavila nevlastního otce. František za dva týdny po pohřbu v opilosti spadl pod autobus. Teď už nemělo cenu někomu něco říkat.

    Já jsem nastoupila na střední školu do Prahy. Trvalo to sice déle, ale postupně jsem na všechna příkoří téměř zapomněla. Teta i její muž se ke mně chovali opravdu hezky. Když tak o tom po letech přemýšlím, získala jsem opravdu druhý domov.

    Ve třetím ročníku se mi začal líbit kluk o rok starší. Vzal mne několikrát do kina a tak jsem s Petrem začala chodit. Všechno bylo v pořádku, dokud se jednou nerozhodl, že mne políbí. V momentě, kdy se mne dotkl, se něco stalo. Začala brečet a celá jsem se třásla. Docela ho to vyděsilo. Bohužel se to opakovalo pokaždé, když na mne sáhl. Byla jsem zoufalá, ale nechtěla jsem nikomu, o tom co se mi stalo, vyprávět. Nakonec mne opustil a našel si jinou.

     Takhle se to opakovalo až do mých dvaceti pěti let. Pokaždé, když se mi nějaký kluk líbil, dopadlo to stejně, když na mne sáhl. Pak jsem jednou v zoufalství vše pověděla tetě. Ta mne odvezla do ústavu pro zneužívané ženy, kde se zabývají poskytováním terapeutické pomoci zneužívaným ženám. Dnes se to jmenuje „Otevřený svět" a je to v Praze 1, v Michalské ulici. Trvalo to sice několik měsíců, ale postupně jsem se traumatu zbavila.

    Dnes jsem již mnoho let vdaná, mám dvě dospělé dcery a hodného muže, ale úplně vymazat z paměti to co se mi přihodilo, stejně nikdy někdo nedokáže.