Týna

     

     „Lidi ti moc ublížili, viď?“ hladila ho Týna po vlasech.
     „Všechno jsem to viděla,“ usmála se smutně.
     „V noci jsem se procházela ve tvých vzpomínkách, vím i věci, které jsi... ty zapomenuté
bolesti. Kvůli nim máš problémy s pamětí, protože by toho na tvoje tělo bylo už moc.“
     „Viděla jsem všechnu tu bolest a je jednoduché odsoudit tě – pro každého jednoduché – 
že jsi blázen. Že nemáš rád lidi. Že jsi jinej.“
     Usínal. V jejím náručí.
     „Poutníku, mám tě ráda.“
     I když vím, že jsi mrzák. Není to vidět, lidé to nepoznají. Někde hluboko uvnitř. Něco ti
chybí, ale bylo ti naděleno zas něco navíc. Na jedné straně nejsi schopen lásky, na druhé jí
máš tolik, že ji nemůžeš unést. A nikdo o ni nikdy nestál. Jsi radši s mrtvými než s živými.
Radši s démonkami nežli se ženami. Je to pár let, co jsi přestal vyhledávat lidi. Nebylo to
po nějaké konkrétní situaci, ale bylo to takové pomalé, spontánní, nad slunce jasné. Jakobys
k tomu docházel celý život. Jako když se pomalu na ohni vaří voda – a v jeden moment
promění svou kvalitu v páru. A je něčím úplně jiným.
     Necítíš k ostatním nenávist. Ty k lidem necítíš nic. Vypadá to sice, že ano, někdy tomu
dokonce i sám věříš. Citliví to cítí – a vyhnou se ti. Nikdo neřeší proč a jak. Je jednoduché
tě odsoudit jen podle tvého momentálního chování. Nikdo nehledá, nevcítí se – proč a jak.
Nedíváš se lidem do očí, protože ti za to nestojí. Oni nevidí do tvých pocitů, do tvé paměti,
do tvých myšlenek – já ano. A mám tě ráda, jaký jsi. Vím, že kašleš i na mě. Nikdy jsem nikoho 
nemilovala. Umím mít jen ráda. Tak moc mě bolí, že se neumíš podívat i ty do mě. Hodně bys
pochopil. I když jsi čaroděj, tohle neumíš. Někde uvnitř víš, že tě znám. Že jsi přede mnou
nahý jako malý chlapec. Víš, že znám všechno, co jsi.

 

     Vzala jsem jeho hlavu do rukou. Je to tady docela od krve. I na podlaze. Krev je život. Díky
bolesti, kterou si ode mne necháš působit, jsi schopný ke mně aspoň něco cítit. Je to dar od tebe.
Uklidím potichu hračky, abych tě nevzbudila, a ráno tě vezmu za ruku a půjdeme někam spolu.
Jsi můj a já tvoje. Děkuju ti, že jsi.