|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V osmé třídě základní školy mě matka mého spolužáka požádala, jestli bych s Honzíkem nezopakoval pravopis, že mu to moc nejde.Z matematiky u různých čísel a zlomků je to lepší.
Začali jsme. Honza si připravil umaštěný sešit, který pamatoval různá jídla a nápoje, a dali jsme se do práce.
Když matka odešla na zahradu, říkal mi, že nic psát nebude, ale s tím jsem nesouhlasil.
Diktoval jsem mu slova nebo krátké věty, hned jsme je opravovali. Došli jsme k větě Ptáci seděli na větvích.Honza se zamyslel a náhle pronesl: Kár je v kalhotách, ne na větvích, ty ho máš, já taky,..., a tak to pokračovalo dále.
Občas přišla ze zahrady matka, najednou se Honza začal snažit, koulel očima, slinil propisku, přemýšlel hluboce nad pravopisem, matka jej pochválila, on se na ni usmál. Když se otočila, ukázal fakáče.
Já jsem v duchu počítal chyby,..., tři, sedm, deset, opět jsem jej upozornil, aby začal psát větu: Milena...náhle mě přerušil: ty vole, Milena chodí do vedlejší třídy, ta má pěkný prsy,..., vole, říká se prsa, oponoval jsem mu a poradil, aby psal větu: Milena měla doma míč.
- Ukaž.Máš to dobře.
- Piš dál: Kamarádky Jarka a Míša šly do kina.
- Kdybych tak moh´ jít s nima.Ta Míša se mi jeden čas líbila.Měla veliký prsy.
- Na to teď nemysli.Jak se píše Míša a šly?
- Tak Míša bych napsal měkký, to druhý taky měkký, protože šly dvě, aby se nebály.Se mnou by se určitě nebály.
- Napiš poslední větu: Zmije zasyčela.
- Vzal bych jí klackem po palici a bylo by po ní.
- Jak se to píše?
- Zmije, to jsem slyšel v televizních zprávách, tak bych napsal měkký, zasyčela, počkej, napíšu si jedno i druhý slovo.Schvaluju měkký.
- Když to sečtu, tak jsi dnes byl úspěšnější o pět chyb.
- Jak se učil Honzík, šlo mu to dneska? Tady máš tatranku a přijď zase.Děkujeme.
|
|
|
