Ozvěny staletí na břehu Dyje, skála se ohřívá v obdivu věků, tisíce nápěvů na melodie, tisíckrát rozbitých o zem i řeku.
Modlení střídá se s modlami v čase, víra se propadá a stoupá vzhůru, člověk je boží syn, člověk je prase, za světla svinící anděla z kůru.
Zbožnost má podobu světce i kata, ať už je v ornátu a nebo rudá, krvavé potoky přes hory zlata, pro něž tě kdokoli ochotně udá.
Do zdiva shora se opírá bouře předešlé obrazy kapkami stírá, klid a mír, výkřiky, oblaka kouře, pod patou výklenku střídá se víra.
|