Ozvěny staletí na břehu Dyje,
skála se ohřívá v obdivu věků,
tisíce nápěvů na melodie,
tisíckrát rozbitých o zem i řeku.

Modlení střídá se s modlami v čase,
víra se propadá a stoupá vzhůru,
člověk je boží syn, člověk je prase,
za světla svinící anděla z kůru.

Zbožnost má podobu světce i kata,
ať už je v ornátu a nebo rudá,
krvavé potoky přes hory zlata,
pro něž tě kdokoli ochotně udá.

Do zdiva shora se opírá bouře
předešlé obrazy kapkami stírá,
klid a mír, výkřiky, oblaka kouře,
pod patou výklenku střídá se víra.