Že život háže ti

jen klacky pod nohy

- nevrašti obočí.

Do jiné polohy

kormidlo otočí

ten, který z oblohy

všechno tu řídí.

Zas bude dobře.

Utichne bouře

a člověk na přídi

se vystavuje slunci.

Za každou unci

radosti vděčný.

Vesmír je nekonečný

a prosím, věř mi

- nic není nemožné.

Nebouchni mu dveřmi.

Tmu má, kdo nerožne..

        --------

Jó,....moře!!!

Já tu koukám do rybníka.

Po bouřce zkalen,

no....co ti mám říkat?.?.

Pekla jsem koláč

a jen oči pro pláč

mi zbyly....

měl být nadýchaný...bílý...

Zprvu šlo všechno krásně.

Recept říkal jasně:

Jeden hrnek Snahy

dva hrnky Odvahy

čtvrt kila Víry, stejně tolik Naděje.

Když bude víc, fajn, nic se neděje..

To vše míchat o moment víc, než chvilku

nakonec přidat sníh ze čtyř bílků...

Pak ještě stálo v receptáři

přání, ať se dílo zdaří..

Jenže nedaří se...

Pořád tomu něco chybí.

Tak už čtyřicátý čtvrtý koláč

budou jíst v rybníce ryby.....

         ----------

Ty menší ryby

požírá dravá štika.

Člověk zas na pláni

jak říká svému dvorku

jen, že mu zaclání

z bližního bez okolků

udělá nebožtíka.

Přesto je třeba doufat

a stavět nová lešení.

Jenom si zoufat

- to není řešení.

Přeju ti sílu, odvahu.

Klid, moudrost, rozvahu..