|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
- Ty, Lojzo, jedu do města, chceš něco koupit?
- Já nic nepotřebuji, všechno mám, dobře spím, jím, větry mi jdou dobře, pivo mi také chutná, chodím na procházky do lesa, na louky, do polí, kolem dráhy, sleduji vlaky, mávám jim, strojvůdci na mě houkají, znají mě jako své boty, chodím na ranní, odpolední a noční šichty. Dobré lidi zdravím, na špatné kašlu, obracím se k nim zády, když mě naštvou, tak na ně vystrčím zadek, tepláky už nestahuji, byl jsem kvůli tomu před pořádkovou komisí.
- Vidíš, teď mě napadlo, nepotřebuješ tepláky?
- A víš, že ano? Tyhle už jsou obnošené, děravé, ty už se mnou něco prožily, ale mám je rád, jsou součástí mé osoby, mého života.
- Jestli chceš, tak ti koupím i pantofle, vidím, že tyhle by také potřebovaly vyměnit. Mám známého, on mi dává výhodné slevy.
- Kup obojí a potom to přines do hospody.
- Tak to mám, zkus si nejdříve ty pantofle, jsou o pár čísel větší, ale říkal jsi, že máš rád volnost, tady máš ještě tepláky, jdi se převléct na WC. Ukazoval jsem známému tvou výšku, asi tak do mých ramen, on se podíval do regálu, vytáhl jedny s tím konstatováním, že to jsou přesně tyhle. Tak už jdi a přijď se ukázat.
- Pánové, s těmi tepláky se Lojza narodil, já jsem ho v ničem jiném neviděl, ani na Vánoce, Silvestra, Velikonoce, v zimě nosí prý pod nimi spodky, ty tepláčky s ním vyrůstaly, zvětšovaly se s ním do dospělosti, prý v nich někdy i spí, jak prozradil jednou po sedmém pivu, prý jim před spaním dává dobrou noc, jak prozradil po desátém pivu. Těžko se s nimi bude loučit. Když mu je jeho matka jednou za čas vypere, čeká na ně, chodí v trenýrkách po kuchyni, fouká je fénem, suší nad kamny, dýchá na ně, pak se mu rozzáří oči, ve vteřině je má na sobě a pospíchá do hospody. Tady už přichází, ukaž se, otoč se, udělej módní přehlídku. Jak se cítíš?
- Pánové, chce se mi brečet, ale co můžu dělat, osud jde dále, s člověkem se osud nemazlí, co v životě musí přijít, přijde, moje tepláky, loučím se s vámi, doma si vás uložím do skříně, kde mám fotografie a plakáty známých zpěvaček, hokejistů a fotbalistů. Budu na vás do smrti vzpomínat, občas se přijdu podívat a zavzpomínáme na staré časy. Pepo, dej mi pro ně tašku a přines pivo a štamprle.
|
|
|
