Ráno se zdála lana ještě vypnutější.

Na stole pořád ležela smáčená kytice,

která nikdy neuvadla. Taky někdo střelil

do chodníku jak do tmy a rozlomil slova, 

než se pak ztratila daleko za horizontem.

Dopadla dovnitř prázdného bistra, kde

se dlouho odrážela v obarvené slunce.

Rostou mu dětské vlasy, zůstávají ležet

v popelníku. Bez zaváhání se představil.