|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Véna přišel do práce s rozzářenou tváří, tajemně se usmíval, na otázky odpovídal roztržitě nebo mlčel. Když jsme se ho opětovně ptali, co je s ním, tvářil se stále tajuplně.
Potom přišel ke mně a povídá: svůj ke svým.
Když jsem se ho ptal na vysvětlení, sdělil, že byl v sobotu na taneční zábavě, seděl ve vybrané společnosti, všichni ženatí nebo vdané, jenom on tam byl sám, ale jeden známý od stolu, řezník, mu povídá, že nevěstu mu najdou. On je sice oproti nim o generaci mladší, ale to nevadí, mluvili o tom všichni, ženské i mužští, o půlnoční pauze šli na panáka, čtyři chlapi a on. Při pití se zakuckal, řezník ho bouchl do zad, potom mu sdělili, že pivo, chlebíčky, nakrájené klobásy a okurky to spraví, ale musí tancovat, ať se snaží, je přece jejich, a svůj patří ke svým.
Vyzval tedy všechny paničky od stolu k tanci, postupně hráli polku, valčík, moderní tance, pomalé, ploužáky, jak říkal. U jedné paničky, manželky instalatéra, se trochu vzrušil, ona mu povídá: Véno, ty jsi dole nějaký divný, ale kdybych tě měla doma místo starýho, tak bych tě v těch věcech vyučila. Dostal bys průkazku s vlastnoručním podpisem, mou fotografií a věnováním.
Já jsem se zachvěl, dole to se mnou hrálo, ale hudba končila, odvedl jsem ji ke stolu a hezky poděkoval.
Potom přivedl řezník ke stolu neznámou ženu, řekl, že to je jeho sestřenice, že dělá do osvěty a je předsedkyní jednoho spolku. Seznámil nás, my jsme se záhy začali bavit o politice, rybářství, vodních sportech, ona náhle zvážněla a pravila, že bychom neměli zapomínat ani na poslední věci člověka, ale nejdříve si půjdeme zatancovat. Při tanci se ke mně tiskla, občas pohlédla do očí, její pohled byl uhrančivý.
Poté jsme si šli sednout, všichni nás sledovali, nejvíce manželka instalatéra. Irena, jak se řezníkova sestřenice jmenovala, sdělila, že popíše myšlenku posledních věcí člověka, a začala líčit, že jejich spolek dbá na to, aby byli zemřelí pochováni důstojně v urnovém háji, každý má mít svůj náhrobek se jménem a dalšími náležitostmi, výdaje spolku jsou částečně hrazeny z členských příspěvků, jednou za rok se pořádá výlet na vybraný hřbitov, toto zařizuje ona a její dvě kolegyně z výboru.
Řezník do mě strčil, zašeptal svůj ke svým, Irena mi podstrčila přihlášku, já ji vyzval k tanci, poté odvedl na panáka a tím pro mě začal nový život.
|
|
|