Zimní vzpomínka

Pavučina v dlani hřeje
jak těžké slunce protéká mezi prsty
a na povadlou louku a spadané listy
trpce se směje.

Břehy vod lemuje tíseň
a sevřená strnulost zimního kraje
na hluboké tóny podvědomí hraje
pradávnou píseň.

O proměnách vidoucích zraků,
o snech jejich a stovkách tváří,
jež nosily je, však s odlišnou září,
co němost teď mají ve znaku...

Údivem zmizel svět,
jak v dětském vnímání jeví se čas -
stojí a nevnímá štiplavý mráz
a bílých oblaků let ...