|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vyrazili na taneční zábavu. Předtím si dali sraz v místním hostinci, jenž byl pokaždé jejich odrazovým můstkem. Hudba ťukajících sklenic symbolizovala touhu po úspěchu u dívek na zábavě, chlapci se o některých bavili s žárem v očích, o některých s pohrdáním, některé měly tu smůlu, že se o nich nikdy nikdo nebavil.
Vyšli.
Cesta do sokolovny v blízkém městečku trvala dvě hodiny, protože se obvykle zastavili na pivu na kuráž v dalších dvou oblíbených hospodách.
- Pepo, my jsme se celou cestu bavili o ženských, a ty nic.
- Vždyť jsem také něco řekl.
- A co?
- To je zima.
- Co ještě?
- To to klouže. Dám jeden tanec a dost. Tím splním svou normu, až se máma bude ptát, jestli jsem tancoval.
Chlapci pomalu docházeli ke kýženému místu, někteří ještě jakžtakž střízliví, jiní v náladě. Přišli do sálu, kde zasedli k rezervovanému stolu.
Poté začala porada. Tonda, nejstarší z nich, vytáhl z domova přinesený špek, kousek chleba, otevřel kudličku, kamarád mu přinesl tři piva, Tonda vypil dvě naráz, třetí nadvakrát, ukrojil si kus špeku a pravil: začíná rozdělování úkolů na tanec, ať vás všechny vidím na tanečním parketu, jinak bude pokuta pět piv, mám s sebou notýsek a tužku, tam si všechno píši,..., ty půjdeš tancovat s Maruš, ty s Alenou, ty s druhou Alenou, ty s Jarkou, vím, že se ti to moc nelíbí, ale je to můj příkaz, konečně ty s Martou, chovejte se slušně, máte všichni za sebou taneční kurz, já jej nemám, ale vím, jak to tam chodí. Potom si dělejte, co chcete, ale nezapomeňte na půlnoční poradu.
|
|
|
