Když je ti sotva šest

poprvé utečeš

ale ne daleko

jen na váš dvorek.

Ty směšné dětské

říďounké skrýše

prší, a ty, schoulená

divoká hromádka

jelínek bratříček

kožich z hranostajů

divoká jablůňka

vyješ s liškami

když schouleně ležíš

pod tím jediným

průsvitným keřem

vzápětí doslíděná

tisícem udavačských

oken. To se ti jen tak zdálo

že jsou vlastně slepá.

A tak tě našli

slídivá  maminka

lepkavé lístky

a díry v punčochách

znovu jsi vězněm

protekčním

míst odkud

utekla´s.

A  první  šaty

od skoro švadleny

laciná paráda

šišaté  švy

a látka kousavá

a znovu jsi byla

lahůdka stvořená

pro domácí mazlíčky

a bělostná kopretina

v tak, proboha, nevkusné

váze sádrové, doma splácané

rodinným umělcem

mistrem kýčařem.

A tak jsi utekla.

A zase na místa

která jsi znala.

A ohaři slídiví

vyčenichali tvůj pach.

Ty protáhlé čeníšky

jakoby laskavé

domácké kolie.

Lassie je zázrak.

Lassie je pouto.

Lassie se vrací.

Tak proč by ses

ty oříšku popletený

s vřesem v tlamičce

taky nevrátila.

A ty noční cesty,

Ostrava, Bratislava

Ostrava, Košice

ve dvě hodiny ráno

jsi ospale chodila

po cizích městech

chvějivá osika

lapač tmy

prachů

a opileckých vášní

v ošoupaném kabátku

nedotčená vší tou špínou

pro příštích třicet let.

            Kolik mi bylo?

            Slabě patnáct, šestnáct.

            I tohle jsem přežila.

A svou jedinou kouzelnou babičku

jsi potkala právě u popelnic

tu, která tě kojila ve věku

nevinných jednastopadesáti

dní kdysi v tom krmelci

pro děti odložené. Měla

ten úsměv obzvlášť

přitulných srn

když se tě ptala:

Jsi to ty? Jsi pořád stejná.

            A já jsem to přijala

            jako slib, že budu

            už navždy mladá.

            A možná to bylo varování

            že budu nepoučená

            naivní a bláhová. A tak pořád

            dokola utíkám. A vždycky

            znovu doslíděná. Mé kolie

            mí ohaři

            mají opravdu

            skvělý čich.

Až příště uteču....

bude to už napořád...