|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Toto vše mi proběhlo myslí, když jsme spolu hovořili, už uvolněně, s darem odstupu času, spolužák mi četl myšlenky, měl je asi před sebou jako na podnosu vedle občerstvení. Poté pronesl: ještě jsme spolu chodili několik měsíců, potom následovala svatba, pořád jsem jí bezmezně věřil, miloval ji, pokoušeli jsme se o rodinu, ale nebylo nám přáno, teď vidím, že to je dobře, bylo by to další utrpení a starosti.
Zeptal jsem se: co ona?
Odpověděl smutně, ale ve smutku probleskovala nenávist, která hraničila až se šílenstvím: po svatbě se úplně změnila, už nebyla tak pozorná, stala se z ní krvelačná bestie, která čekala jen na peníze. Její promiskuita, zpočátku elegantně skrytá za vybranými slůvky, ukrývaná za nákupy, kulturními akcemi, návštěvami kamarádek, školeními, vzdělávacími aktivitami, fit centry, výlety, se rychle změnila v otevřené odchody a návraty, ve kterých bylo nejnicotnější mé utrpení a čas...
Poslední slova už říkal opět v tom stavu. Potom, jako mávnutím kouzelného proutku, se na jeho tváři objevil úsměv úlevy a on se s klidem a vyrovnaností rozhovořil o svém zaměstnání, nové partnerce, plánech do budoucna.
Nezbývalo mi než popřát vše nejlepší, mě samotného závěr rozhovoru pročistil a dal mi inspiraci a sílu do dalších dnů.
|
|
|