Že jeho krajina
by bývala mohla být tou, kterou jsi měla na mysli,
že pro tebe
hodně znamenala. Nikdy jsem nepochyboval,
ani tehdy. Kolik
znamení máš?
Dobrá, já mám
dvě. Chvíli jsem se cestou zabýval
svými starostmi.
Když jsme se vrátili, v besídce, pod jabloní,
se uvelebili
malí cherubové. My byli nedůvěřiví,
a hvízdali jsme.
Cesta nás dovedla zpět tak, že jsme je dostihli
v okamžiku, kdy
se začínalo stmívat.
Komické a
vznešeného až směšné, takové bylo naše nitro.
Oni se drželi
pospolu ve výklenku, a, když bylo po všem,
opékali si
kousek sýra, aby se ujistili, že se to nikdy nestalo—
Zrcadlilo se to
v obelisku po straně cesty.
Líbezná proluka
byla nachová nebo šedá.
Někdy si myslím,
že je to všechno jedna velká přetvářka.
Těch čtyřicet
sklenic, každou drží její zloděj, se ke mně
přibližuje, pokoušejí se špehovat. Ale jediný
zvuk v posledním miléniu
je zvuk kapající
vody. Uvažuju a taky to říkám;
jsi ráda, že je
po všem, s výjimkou spousty spánku
a polosnů, které
lidi to—lidé,
které jsi znala,
ale nebyli to tamti
lidé, jen postavy na pláži.
***
John Ashbery
I
N V O L U N T A R Y D E S C R I P T I
O N
That his landscape could have been the one you
meant,
that it meant much to you. I never doubted,
even at the time. How many signifiers have you?
Good, I have two. I took my worries on the road
for a while. When we got back little cherubs were
nesting
in the arbor, below the apple tree. We were
incredulous,
and whistled. The road came back to get them
just as darkness was beginning.
The comic and the bathetic were our interior.
They kept integers at bay, and, when it was over,
toasted a little cheese to prove it never happened—
It had been reflected in a needle by the road´s
side.
The lovely sandlot was purple or gray.
Sometimes I think it´s all one big affectation.
The forty jars, each holding its thief, draw closer
to me, trying to eavesdrop. But the only sound is
water
dripping in the last millennium. I try and say it
too;
you are glad it´s over, except for a ton of sleep
and the half dreams that people it—people you knew,
but they weren´t those people, only figures on a
beach.
|