|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
- Hele, mrkni, vidíš ho?
- Koho?
- Toho vola, opět píská.
- Aha!
Se zájmem jsme sledovali Karla, jak při tanci hypnotizoval svou tanečnici a přitom jí pískal do obličeje právě hranou melodii. Této i jiným tanečnicím vždy poděkoval, lehce se uklonil, šel se osvěžit pivem, spíše však limonádou, protože jezdil po tanečních zábavách vlastním autem, které mu rodiče darovali k dvacátým narozeninám. Jak často prohlašoval, nechtěl mít potíže se strážci zákona.
Podle nálady odvezl ze zábavy za příslušný poplatek známé, kamarády, aby potom druhý den všude vyprávěl, jaká zvířata, jaký dobytek ožralý vezl. Prý toto vyprávěl se zvláštní zálibou také rodičům, nezapomínaje na vymyšlené podrobnosti.
Jednou vyzval Maruš, velmi hezkou dívku s krásnou postavou, k tanci. O ní bylo známo, že občas používá výrazy, které se k dívkám příliš nehodí. Na Maruš bylo vidět, že je naštvaná, nedávno se rozešla s přítelem, o tanečníky neměla na této zábavě, ani na jiných, nouzi, tancovala ráda a neodmítla ani Karla.
Po chvilce jeho pískání a našeho pozorování jsme do sebe s kamarádem ťukli. Maruš začala vraštit obličej, občas jej protáhla a střídavě mrkala pravým a levým okem. Náš pohled sjel na Karla. Zrovna hráli Okno mé lásky od skupiny Olympic. Náhle se Karel zakuckal a to byl signál pro Maruš. Podívala se mu zpříma do očí my jsme tušili, že mu říká něco nelichotivého. Poté jej opustila přímo na sále celého zkoprnělého. Posadila se vedle kamarádky a my jsme zaslechli, jak jí rozzlobeným hlasem říká: ten blbec mě celou poprskal, pojď se mnou na WC, ještěže jsem si vzala s sebou tři balíčky kapesníků.
My jsme čekali na chodbě na další vývoj situace. Za chvíli vyšla Maruš s kamarádkou, byla v lepší náladě. Na opačné straně chodby jsme zahlédli Karla, který zkroušeně, nejistě přicházel k oběma dívkám. Rychle a nenápadně jsme se k nim přitočili a zaslechli ho, jak plačtivým hlasem říká: viď, že to na mě neřekneš mojí mamí.
|
|
|