|
West Coast Trail Tento trail je velice prosluly zejmena mezi nasimy Nemeckymi sousedy,pro ktere ,jak mne nemala vestina potvrdila,znamena zdolat tento trail uplne stejne ,jako slezt Mount Everest. Dodnes nevim proc zrovna jako Mount Everest,a proc zrovna tato cast je pro ne tak popularni,no mozna je to otazka prestize.
11.srpna sem stanul na zacatku teto cesty po predeslym ,mesic zpatky nervovani, jestli se nam podari ziskat rezervaci.Vzdy prvni den v mesici v 7 hodin rano [ Pacific mount. time] ,se rozezni telefony Rezervacniho systemu WCT a nastane prodej vstupenek..Bilance? Behem dvou hodin vyprodano na cely mesic. Ten den jsme vztavali v 6 hodin rano [coz na Ceske pomery neni brzo ale na Kanadske…] ,plni nervoziti jak to dopadne.Volali jsme ze dvou domacnosti z pevnych telefonu,ktomu jeste propojeni self phone,aby jsme se mohli kontaktovat v pripade ze se nekomu podari dovolat.Za minutu sedm-Stana toci cislo a ..Bingo na poprvy.Diky Stano mas zlaty ruce.
Dovolte abych vam jeste predstavil cleny nasi skupiny:Rob a Gordy,oba pracuji jako Namorni vojensti hasici se specializaci na jaderny hazard.Ja [pracuji jenom obcas],a Ales puvodem z Cech. Jakozto vsichni mimo mne kanadske narodnosti,pojaly WCT velice vazne a zacali pripravami jiz mesic predem,a to jak vecnymi tak i fyzickymi.Ja jako vzdycky na posledni chvili.Fyzicke pripravi zadne.[Ve 23 letech?] Samotne baleni byla dost komicka zalezitost,ktera se promenila v zavod kdo bude mit nejlehci batoh,kazdych deset minut stoupani na vahu a prevazovani batohu.Popis nezbytnych veci:jidlo asi tak na 9 dni,stan ,spacak,nepromokave obleceni,a dalsi nezbytne vybaveni.Vyhral sem ja s 25 kilovym batohem.
Jako nejvetsi komplikace se objevila doprava na misto urceni do Bamfieldu ktery je asi 5 hodin jizdy od Victorie.Kazdy je v tu dobu v praci a za autobus ktery jezdi dvakrat denne chtej 50 bagu{dolaru}za osobu,vydridusi. A tak Gordy, ktery se smal pod koutky navrhl, ze ma kamose, ktery nas muze odvest vsichni dohromady za kilo.To jsme jeste nevedeli do ceho jdem.
10.srpna ve ctvrtek odjizdime,mame spicha u posledni cerpacky Ve Victorii ,kde se potkavame s Bobem. Z modreho vanu na nas vykoukne mala postavicka zhruba tak kolem 60 let ,a v tu chvili vsechny popadne hrozny smich,ktery neprestava po celou dobu jizdy mimo prvni pul hodiny,o ktere jsme si mysleli ze bude nase posledni.Bob behem jizdy divoce gestikuluguje a nadava na kazdeho ridice ktereho potka a pritom vjizdi do protismerneho pruhu.
Zaciname se citit becpecny az potom co Bob vykouri 5 Jointu a sklidni se...Zajimavy. Po 5 hodinach opoustime Boba a po 5 minutach potkavame u registracniho centra WCT dve holky ktere se predstavi jako Dorren a Marleen z Nemecka. Hned se dame do reci a holky nam nabidnou ze si muzeme postavit stany u nich a stravit vecirek pred startem u ohne dohromady. Slovo dalo slovo ,holky jdou na WCT s nami,{prece se jenom malinko obavaj medvedu a pum!} Jeste honem rychle stihnout registraci.Samotna registrace se sklada ze zaplaceni poplatku za vstup,a orientacniho skoleni kde vam promitnou 10 minutove video,a pote vam ranger osvetly nektere useky , kde neni pitna voda[Coz je velice dulezite vedet]a kde se pohybuji problematicky Medvedi ci Pumy.
Ten vecer nasi sousedi z taboriste nalovily obrovsky hrnec Krabu a Tygrich krevet,k tomu nejake pivko a alou na kute, zitra vyrazime…………
|