Co mi na tom záleží,
že stezka je pošlapaná,
písek na břehu řeky
ještě nese otisk tvé stopy:
pata se zařízla hluboko.
Vidím další stopu
na travnatém okraji toku—
ukazuje směrem k lesní pěšině.
Ztratila jsem třetí
v podupané půdě.
Ale tady
lodyha divokého hyacintu je zlomená:
fialová lata—napůl rozkvetlá—
je temně purpurová tam,
kde na ni zatlačila tvá pata.
Trs kvetoucích trav,
nízký, polehlý—
o který ses otřel:
zelené stvoly předvádějí žluto-zelenou,
kde jsi zakopl—a obrátil je prstí
ku světlu:
tyto a žebrování mrtvého listu,
napříč rozpůleného
ukazují, kudy jsi prošel.
Našlapoval jsi svižně, svižně!
Tady se okraj lesa svažuje—
déšť zbrázdil kořeny.
Tady ses zachytil rukou;
kořen zapraskal pod tvou vahou.
Mohu jistotně vysledovat značku,
kde ses dotýkal zde toho štíhlého stromu,
a která odpovídá té další—
i oné.
Ale ty jsi vystoupal ještě výš!
Zastavil ses u zakrslého dřínu—
otočil se na podpatku,
což tvoji stopu zdvojilo.
Jedno je očividné—
na cestě dolů jsi upadl,
vlekl pohmožděné stehno-kulhal—
sevřel tento modřín.
Směřoval dál, vracel se,
hledal—
prodíral ses zeleným lišejníkem
modřínových větví?
Chňapal po dechu,
zajíkavě vydechl:
duchové lesa
strůjci života—
dárci života—jsem téměř v koncích.
Aby nějaký lesní démon
ulehčil tvým šlépějím.
Nemohu najít žádné tvé stopy
v modřínových šiškách, ani v
podrostu.
***
H.D.
Pursuit
What do I
care
that the stream is trampled,
the sand on the stream-bank
still holds the print of your foot:
the heel is cut deep.
I see another mark
on the grass ridge of the bank—
it points toward the wood-path.
I have lost the third
in the packed earth.
But here
a wild-hyacinth stalk is snapped:
the purple buds—half ripe—
show deep purple
where your heel pressed.
A patch of
flowering grass,
low, trailing—
you brushed
this:
the green stems show yellow-green
where you lifted—turned the earth-side
to the light:
this and a dead leaf-spine,
split across,
show where you passed.
You were swift, swift!
here the forest ledge slopes—
rain has furrowed the roots.
Your hand caught at this;
the root snapped under your weight.
I can almost follow the note
where it touched this slender tree
and the next answered—
and the next.
And you climbed yet further!
you stopped by the dwarf-cornel—
whirled on your heels,
doubled on your track.
This is clear—
you fell on the downward slope,
you dragged a bruised thigh—you limped—
you clutched this larch.
Did your head, bent back,
search further—
clear through the green leaf-moss
of the larch branches?
Did you clutch,
stammer with short breath and gasp:
wood-daemons grant life—
give life—I am almost lost.
For some wood-daemon
has lightened your steps.
I can find no trace of you
in the larch-cones and the underbrush.
|