|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Světu kdysi chtěl jsem ukazovat cestu,
opilý koukat na hvězdy,
teď jako misantrop vyhýbám se městu
a sleduji supa kroužícího nad hvozdy.
Krouží nad stádem slepých ovcí,
jimž oči dávno vypálila rudá záře,
bez cíle bloudí lesy za nocí,
ubohý pohled na ty pokřivené tváře.
Bude s kým ještě sedět u kamen,
až doneseme náš kříž?
Je náš vztah už navždy poraněn,
a mezi námi neprodyšná mříž?
Je ještě píseň, co přirazí mě k zemi,
a nůž, co prořeže moji kůži?
Pravda nezvítězila a už tu není,
známe ještě důvod, proč přivonět k růži?
Samota léčí a peklo jsou ti druzí,
dějiny už neběží kolem nás.
Koho to však dnes ještě mrzí?
Údolím blahobytu rozléhá se nářek mas.
Já v okamžiku hledám všeho bytí smysl,
ale jak vytrhnout ho z běhu času?
Jen utrpení umí osvobodit mysl,
tak neprosme víc Boha o spásu.
|
|
|
