DOM

Unreal Tournament

- děj úzce navazuje na 1. díl

2432/září – Merkur

„ Je nás jenom šest! Musíme se spojit.“ Derek lomil rukama a zoufala gestikuloval před Vorou.

„ Ne! Nikdy“ Byla neoblomná jako kus skály.

„ Zvládnete to snad samy? Jdeme na Xana, zničili jsme skoro celý Merkur. Proboha!“ Derek lomcoval s nějakým klackem zaraženým v zemi, tak vztekle, že se Voře tento pohled zdál snad legrační. Nesmála se tak pět let, možná ani to ne. Tvrdě se na něho dívala. „ My,…“ Začala……

„Jdeme..?“ Dodal Derek, stál u ní sotva na milimetr a stále výhružně mával, již vytrženým, klackem.

„ Jo!“ Křikla na něj. „Vsadíš se, že toho poťouchlého robota rozhodím na pár kusů??“ otočila se ještě Atena a zamávala na ně.

Derek se nechápavě podíval na Vince:

„To je baba protivná, ale ta…“ a snažil se prstem ukázat na Atenu.

„Nech toho.“ Gig mu zlostně praštil po ruce.

2433/leden – Merkur

Stalwart je tady. Obrovské,vysoké mrakodrapy. Z každého jejich zákoutí koukalo nebezpečí. Vora a její družstvo odhodlaně hledaly Xana po všech patrech. Místečko po místečku. Jen jedenkrát  vystřelil po Ateně a zmizel. Byl asi tři metry vysoký a hrozně silný. Takovou sílu, si obyčejný člověk nedokázal představit. Obličej měl skrytý pod vrstvou železných brýlí. Třpytil se.

Za dva dny dorazil Derek. Měli stejný postup jako Vora, ale Derek chtěl najít také ji. Vlastně hlavně ji.

Gig šel chodbou. Zkoumal všechny tlačítka a součástky. „ Couráš se??“ zazněl mu za zády tvrdý hlas – Bertina. „Co je ti do toho..“ Došel k ní couravým krokem. „ Si pěkná holka!“ usmál se na ni a snažil se jí chytnout za rukáv.  „Víš, že můžeš dostat… facku…?“ odpověděla Bertina prudce a  trhla sebou. Něco se v dálce zatřpytilo. Byl to jen zlomek vteřiny…

„Co tady děláte?“ zeptala se Vora, ale odhodil jí výbuch. Gig i Bertina zmizeli v plamenech.

„ Ne!“ vykřikl Derek, který zrovna dorazil na to samé místo, kde měl s ostatními členy družstva sraz. Xan stál nehnutě před nimi. Začali po sobě bezhlavě střílet. Kus chodby se zřítilo. Neuvěřitelná honička začala. Poslední čtyři lidé se rozdělili. Atena šla s Vincem v patách a Derek hlídal Voru. Jeden stroj by Xana nezničil. Vyšli až na střechu mrakodrapu. Dolů to měli tak kilometr – volný pád tudíž nebyl vhodný, a tak museli dávat nepřetržitý pozor. To bylo Xanovo místo… Tam už se Kyla, ani žádná jiná lidská bytost nedostala.

Byli první. Po třech týdnech se Xan vynořil na nejvyšší střeše mrakodrapů. Útočil na Dereka. Ten střílel ohromné rakety na osudovou blízkost, a tak nebylo divu, že jej zranila jedna odražená od zdi a vymrštila ho tak, až zůstal viset ze stěny mrakodrapu. Věděl, že se nesmí podívat dolů, ale taky to, že se déle jak 10 minut neudrží. Pohlédl nahoru. Přímo do hlavně Xanova  raketometu. Po zádech mu stékal studený pot. Vteřiny se zdály věčné.

„UUUUUUUUUh!“ ohlušující výkřik se ozval přímo za Xanovými zády. Xan sebou trhl a odvrátil hlaveň na Voru, která tento skřek vydala. Nestačil si však povšimnout, v jak ohromné rychlosti ho obklíčili Atena a Vinc.

Pokusil se zaútočit, ale Vora věděla, že ztráta jediné chvilky může být osudová. Aniž by se s někým domluvila, vypálila. Xan se pokusil napadnout Voru, o ostatních neměl tušení. Z vlastní rozmařilosti dostal tři rakety do těla. Atena a Vinc věděli, co mají dělat..a udělali to dobře. Rozpadl se snad nad tisíc nejrůznějších součástek a drátů. Bylo po všem.

2434/únor – Merkur

Rok jim trvali boje na Stalwartu. Teď byli venku. Poslední poschodí a zpět k raketě. Domů. Jen, co vyšli ze dveří Stalwartu, povšimli si dvou schoulených osob vedle vchodu, tvrdě spali, až příliš blízko u sebe.

„Gigu ty chlape!Ty prase!“ Skřehotal Vinc. Bertina se jen otráveně rozhlédla kolem sebe. Byla zraněná,ale hlavní bylo, že žila.

„Nemohli jsme se vrátit. Spali jsme. Bylo to těžké. Zastavili jsme několik vesmírných bojovníků ,kteří vás chtěli napadnout.“ Gig ukázal na hromadu šrotu kousek od nich. Vora se usmála, po těch letech snad nejsrdečněji. Atena, Vinc a Derek propadli ve smích štěstí a Bertina se kolem sebe dívala, ostatně, jako vždy….

2435/říjen – Merkur

Raketa byla připravena ke startu. Vora stála s Derekem opodál.

„Vinc a Atena se chtějí vzít, až se vrátí domů.“ prohodil Derek. „Ti dva to také dotáhnou daleko, jen co se vrátí“  Vora ukázala na Giga a Bertinu, skotačili spolu kousek od nich. „ A já…,“ Derek se zasekl, cítil, že dál nemůže, v tomto směru byl velmi neohrabaný.

„Měli bychom si říct, to, co Sonja a Ethel nestihli….“ Vora se k němu otočila.

„Jak víš, že to tak cítím?“ zasmál se Derek. Objali se. Byl to nejkrásnější pocit, jaký kdy měla.

3001/březen – Země – Merkur

Lidstvo a jeho nový rozmach, nové školy, nová města, parky, stromy i auta, všechno bylo, tak jak mělo – New York existuje na místě, kde se před zhruba 600-ti lety objali Vora a Derek, nejslavnější bojovníci Vesmíru, kteří překonali Unreal Tournament.