|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dávali mi hobla do rohu. Neuvěřitelně blbá záležitost. Ale když chcete, aby vás pasovali na člena klubu kreténů, musíte tohle vydržet. A proč by tohle vůbec někdo chtěl? Spousta lidí si to o mě stejně myslí, tak proč to nemít ofíko? Buch, razítko do průkazky, odznáček do klopy a jedu.
Po obřadu jdeme na sebe hledět na hodinu. To je taky součást rituálu. Vybere se místo někde na veřejnosti, obsadí se a pak se na sebe hledí. Třeba v parku je to prý zajímavé. To si třeba dva sednou na lavičku, dva hned na tu naproti. Paní stojí opodál a houpá kočárek, pán si jako opravuje kolo, jiný se opírá o strom a čte noviny, další v trávě hází míček psovi… Pak zazní gong a začne se na sebe hledět. To se pak kolem vás dějou věci. A pak zazvoní budík a všichni se rozejdou, jakoby se neznali, jakoby se ani nezastavili. To jsou kreténi, že?
Jen se mezi kreténama rozhlásí, že sraz je tam a tam, v tolik hodin a kreténi se začnou slézat. Tak nějak korzují po tom place jakoby nic a v tu ránu, jak zazní gong, (vážně mají zahajovací gong) je poznáte. Zanechají všeho a začnou se navzájem pozorovat. Nekreténi jsou gongem zaskočeni, rozhlíží se a tu si všimnou, jak si někteří překvapivě počínají. Přitom kreténům jde o to, aby byli co nejméně nápadní. Takže pán, co vede kolo, ho na zaznění gongu otočí na řidítka a začne opravovat, slečna tlačící kočárek se zastaví a houpá, ti na lavičkách odloží noviny, zanechají hovoru a začnou se nápadně nenápadně pozorovat, každý každého. Kreténi zpočátku nevědí, kdo k nim patří, ale trvá jen chvíli, než se v poli zorientují. Zato nekreténi netuší, která bije, a vyděšeně opouštějí scénu. Jenže ta trvá hodinu. Stále nové a nové oběti do ní vcházejí, a jak do ní hlouběji zapadají, prohlubuje se i jejich nevšední zážitek a zrychluje krok.
Na otázku: „Proč tohle děláme?“ máme stanovami nařízenou odpověď: „Protože jsme opravdoví kreténi.“
|
|
|
