|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Šéf nasedl do připraveného džípu a řekl, že se za chvíli vrátí. Spolupracovníci vyjadřovali mezitím Pepovi podporu, jeden z nich navrhl uspořádat peněžní sbírku. Kuchařka donesla rychle z kantýny hrnec na škrábání brambor a po chvíli se ozval cinkot mincí. V jedné chvíli to vypadalo jako v bance, protože někteří vyprázdnili své kapsy, v nichž měli připravené drobné na automaty. Sbírka se utěšeně rozrůstala obohacena o dvě šišky gothajského salámu, mražené kuře a bonbóny pro děti. Když chtěli Tonda a Petr hrnec zvednout, konstatovali, že je hodně těžký. Až za několik dnů Leoš prozradil, že do hrnce v tom návalu přibalil měď a železo, aby je Pepa zpeněžil ve sběrně.
Po chvíli se ozvalo prudké zabrzdění. Z džípu vyskočil šéf a všichni se začali dohadovat o tom, kdo je více barevný. Vyhrál šéf.
Ten poté přišel k Pepovi a zařval, že si velí sám. Postavil sebe do pozoru, Pepu také a pravil: teď tě mí lidé osvobodí, jdi se najíst, poté se zastav v účtárně a pokladně a znovu jdi do jídelny. Tam ti kuchařka předá balík.
Pepa celý napjatý šel do kantýny, kde snědl guláš se dvěma knedlíky, a poté odkráčel do účtárny. Zní se vypravil do pokladny, kde jej čekala úřednice s nakyslým úsměvem. Předala mu obálku. Když ji otevřel, našel v ní sto korun a vzkaz: pro tvou rodinu. Balík si nevyzvedl, protože jej cestou přepadla nevolnost a jen tak tak doběhl na WC.
Venku na něj čekal Karel, usmíval se, Pepa se usmál také, a tak kráčeli dále, jejich vizáž vyjadřovala obrovskou nechuť k práci, a živý zájem o veškeré dění kolem sebe.
|
|
|