Zdáš se mi – v rozbořeném domě Do krovů spadl Měsíc Tichounce prská na oleji noci Možná jsi tečka za větou Možná jsi kometa a svištíš prostorem A možná, že vesmír – Naplní tato bezedná akvária Výběhy smazaných a pomačkaných slov Řádků, v nichž obzor Spoutal profil dávno zmizelého lesa Až na šeď prázdnoty promlčených dopisů Na něžný hnát z delfína Na andělské vytí – tvé oči. Tráva si lehá pod sněhem Nesněžím Nesním Jenom jsem Stříbřitě šeptám do oken Pozpátku Vkleče Jinovatkou: Zdáš se mi Hoříš Letíš tmou… Že nespím – ?
|