Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 31.10.
Štěpánka
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
místy
Autor: ancelka. (Občasný) - publikováno 28.2.2015 (20:13:48)

předčítat větru

 

/na chvíli jak bys stejně daleko byl peklu i nebi  P.F/

 

hlas nebo pohyb

syrová vůně

souvislost – šarlat

neklamně s bezmeznem srůstáš

/v propast/

hasnoucí odstín – šeř

co míníme že nás sevře ještě 

dál do tmy dosud prázdné

spjatost

tak nevýslovná

jako bys byl, zapřený v bytost

dobrý i špatný

jak prostoupit řadami oken ?

chladnými hvězdami, kde vidíš cizí tvář

dobýváš se vně

předčítat větru



v moři polí


 


v moři polí nad hladinou


lehké pnutí


krajnost světa


mráz praskl v skružích


a větám mezi jabloněmi chrastí rámec


do nich vítr ztrácí ostří


přetažené barvy mizí v strunách


kde hrot se jitří/stíná světlem


luna tíhne okem slepě


oněmělým


odmávnutím v propast


hleď.. anděl jímž nejsi


nevzdal se,  povědomý k dlani


se věčně třepí tichý


oči propadnou se


kdo odejde pár tahy


k čemu marnost či přesah




 

s čím srůstáš

 

kam, komu, pro který oheň ?

fragment cesty, napnuté nikam

vylomit kámen

přidat jej k torzu

pro pouhé zachvění prázdna

pro dál nepřítomné přesýpání

jinde vypálených forem

jejich horké do dlaní hozené slovo

komu se vzdálit

tak aby nebyl

neptal se po kameni

 



religia


 


 


spoutal jsem obzor


až na dno deště


vylomil klenbu ze zaschlých palet


ještě zbylo propadání


matností vteřin do hrdel věží


pukaly paprsky po hřbetech listů


a za zdmi soumrak


prostor plul prázdný


zátiší těla, dřevěná náruč


mé zvnitřnělé zoufalství všeho čistého






město/betlém


 


přibližování ticha promrzlému slunci


měkké propadání se


do skla


hladinu unáší obraz


kolísavé stíny, pnutí


vroucnost vytržená s listem


v dešti nehojivých ran


jistě poznal bys tu


i za tmy


konce světa


jak v nich bez pohnutí ještě ležíš


 


báseň je

zdráhavě odevzdat se do rukou

poprvé ti píšu

stěží zachytit

ostré stíny

zrnka prachu

povrch hodin

rozostřené podoby

smích výšin

až vše zavíří

a zezadu přijde zas zpátky

sníh začne padat do krystalů

z rozbitého slova

křehce odečítat

 

 

 

 

 


 




 


 


 





Poznámky k tomuto příspěvku
benkroft (Občasný) - 4.3.2015 > pekny
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter