|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Po prohýřené noci, krátkém spánku, s obrovskou chutí vznášející se okolo nás, rozevřených ústech a vyvalených očích jsme seděli dopoledne s kamarádem a přítelkyněmi, které byly kdesi v nedohlednu, v útulné hospůdce.
Den se nalomil do druhé poloviny, na její hraně jsem bloudil kalnýma očima po lokálu a hleděl na záchytný bod v podobě výzdoby a vybavení. Rozvrzané a otlučené židličky mě potěšily. Sloužily zde tiše a oddaně jako ve všech hospodách světa. Pohled na ně vlil krev do žil a my jim vzdali hold ťuknutím a mocným přípitkem.
Najednou jsme strnuli a nevěřícně zírali ke dveřím. V nich stanula jedna dávná známá. Chvíli se rozhlížela a poté zamířila přímo k nám. Zhrublým hlasem požádala o přisednutí, čehož se jí vlídně dostalo. Byla matkou tří našich kamarádů a spolužáků ze základní školy - Pepíka, Honzíka a Vašíka.
Také na ní byl patrný tok času. Řídké vlasy zešedly, obličej rozoraly hluboké vrásky, a z očí vyskočila občas jiskérka, zvláště při vzpomínkách na syny. Při pohledu na oblečení jsme smutně pokývali hlavami.
Šéfe, přineste nám prosím dvě piva a kávu, vyrovnával situaci kamarád.
Paní Aloisie se náhle rozpovídala.
Nejprve pohovořila o nejstarším Pepíkovi. Měli by mu už konečně připsat ve třiceti letech důchod, protože má pět let v lejstrech napsané, že smí vykonávat jednoduché manuální a psychicky nenáročné úkoly. On je trochu dilinka, dodala.
Zeptal jsem se na Honzíka. Odvětila, že se má dobře, jezdil po poutích s pěti společnostmi, všude si ho chválili, ale nedovedl mít nervy ze železa, a tak se pral. Ráno, v poledne a večer cvičil, přitom si zpíval a kouřil. Má plíce, také chce rentu. Od dětství se bratři měli rádi, pomáhali si.
A co Vašík? zeptal se kamarád. Vašík se má také dobře, namluvil si Velkou Jiřinku, udělali si vážnou známost, plánovali rodinu. Pár týdnů před svatbou šli na taneční zábavu a on ji o půlnoční přestávce viděl s Vencou Paprikou, co má trojitý nos, jak se dívají sobě teskně do očí.
Vzal Velkou do sálu, ona ho odprosila, on jí odpustil pod podmínkou, že se mu bude dívat do očí třikrát teskněji. To splnila. Potom si na WC ty oči deset minut drhla.
Chvíli byl klid, prý se milovali všude, i ve vlaku. Když jsem se na to zeptala, zasmál se, přikývl a vykřikl, že nejlepší to bylo v rychlíku. Směr neudal, prý to je tajemství.
Zeptal jsem se, jak to pokračovalo dále.
Šli mu do minulosti, odpověděla.
|
|
|