filosofická / dějou se jiný věci než je známý

                    je to něco jako život; jeho záď

                    a jeho němá ironie, jeho rozdrcená tvář

                    ale kdo může říct, že se nestaly?

                    žijou v nás; jsme jimi matený

                    je to něco jako bolest píšťal,

                    zaťatý do těla; je to něco jako sen

                    donekonečna opakovanejch zvuků

                    jako kousek hovna, jako je kousek

                    tvýho srdcem, je to strach a jeho

                    přirozená přísnost; strach z toho,

                    že den po dni, žít nikdo nepřestává

                    a snivé výkřiky se nám lámou zpoza

                    a překrývají; a je to roztříšťenost vědomí,

                    nesené za oběť poplašeným bohům;

                    sám svěrací kazajkou a jsi ta tlama,

                    bezzubá propadávající vlastním mezím bytí,

                    nebytí projasněných chvil a je to pud

                    zachovávání člověka, podmínka přežití

                    čekající až z poslední otázky života zbudou; – nic

                    potracená slova, i se svojí strašnou

                    historií a jazyk zapomínám,

                    bude zapomenut a rozpor jednoznačně určen,

                    přesáhnut – ať si tak srdce dotepá

                    je to víra v nové zapuzení skutečnosti

                    přímky dojemné skutečnosti, kterou

                    zesináme, těla skřípění v závěji

                    toho okamžiku, ke kterému tíhneme

                    proti naší vůli, který nás zneuspořádává

                    a my propadáváme, cizotě touhy

                    která není hříchem, ale vítězstvím

                    nad pozemským životem nehybných

                    mlh platónsky netouženého poznání